Jak ukazuje vývoj v Evropě, z řízené a cílené nenávisti se stal účinný politický nástroj s vysokým koeficientem zastrašování všech, kdo si dovolí mít jiný, než ten oficiálně předkládaný a jediný správný názor. Stávají se totiž ideologickými nepřáteli a jako takoví musí být po zásluze pomluveni, popliváni, dehonestováni a pokud možno politicky znemožněni.
Jak si levně dopřát opojný pocit moci?
Nenávist slouží především k rozdělení společnosti na „my“ (ti dobří, kteří nenávidí Rusko a ty zatracené bolševiky a vlastně všechny, kdo věci vidí jinak) a „oni“ (ti zavrženíhodní, co si dovolují mít jiný názor než my). Je vždycky výhodou, když „oni“ jsou početně i vlivově slabší (např. neovládají masmédia, zejména ta veřejnoprávní), protože to dává těm „my“ opojný pocit moci a vítězství. Například pomníky sovětských vojáků, padlých při osvobozování ČSR, se bránit vandalství nemohou. Mávnutím proutku se „díky“ novinářům a pár politikům v médiích změnily na pomníky invaze Varšavské smlouvy z roku 1968 (případně invaze do Maďarska, zločinů z padesátých let atd., vše podle potřeby či momentální inspirace). Do mrtvých se přece kope nejsnáze a na kom jiném tedy dokázat svou nadřazenost nebo zbabělost?
Když dva dělají totéž
Co na tom, že ti kluci zde při osvobozování Československa od Němců skutečně padli v obrovských počtech. Co na tom, že kdyby Heydrich prosadil svůj plán germanizace území naší republiky, tak jsme zde ani „my“ ani „oni“ už nebyli? A tak vedle sběračů kovů, kteří za nečinnosti policie z pomníků odlupují vše kovové, co se dá zpeněžit, přes tank natíraný aktivistickými „umělci“ narůžovo až po vandalské útoky na pomníky padlých zde máme i politiky, kteří se prostřednictvím útoků na mrtvé snaží zachránit svou upadající stranu v naději, že ti s tou správnou nenávistí by je mohli opět volit. Zvláštní je, že v případě útoku vandalů na Koněvův pomník policie „na základě oznámení občana“ zjišťovala ty, kteří se snažili barvu z pomníku Koněva odstranit, ale kupodivu ji nezajímalo, kdo tam onu barvu nacákal. Vše totiž nemohl – včetně nápisu – zvládnout za pár minut...

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
Záhada daru
Zabývá se někdo otázkou, proč, když někdo chce darovat peníze státu, tak jde zrovna za ministrem spravedlnosti a ne třeba za ministrem financí nebo premiérem? A jak je možné, že se dary neprověřují a neschvaluje je minimálně celá vláda? Mně to celé zavání korupcí. Jak to vidíte vy? A ještě k tomu pů...
Další články z rubriky

10:21 Turková (PRO): Jak dostat naši zemi zpět do kondice?
Komentář na veřejném facebookovém profilu strany k rostoucímu deficitu státního rozpočtu
- 9:15 Ministryně Decroix: Politika je služba, ne reality show
- 8:19 Ministr Vlček: České know-how pro energetiku i průmysl
- 7:50 Sterzik (STAČILO!): Za tři měsíce buď ukončíme tuto vládu, nebo ona ukončí nás
- 7:17 Peštová (ANO): Tajuplný golfový parťák ministra Válka
- 6:23 Rozvoral (SPD): ČR nesmí být jen poslušnou provincií Bruselu