Turečtí, syrští i ruští velitelé intenzivně jednají. Podél dálnice M4 zřizují Rusové kontrolní body, brání Turkům obsadit město Kobani. Rusové obsazují uvolněnou základnu amerických speciálních sil v Manbidži. Syrská armáda obsadila letiště ve městě Tabka a překročila Eufrat. Dokonce se šeptalo, že Turci nejdříve nechtěli vpustit do svého vzdušného prostoru letadlo s americkým viceprezidentem a že Američané v tichosti chystají evakuaci atomových zbraní ze základny v Incirliku.

Jde o selhání Západu: ne tečka, ale vykřičník!

Nelegální ozbrojená agrese Turecka proti kurdským územím Sýrie – jakkoli je svou povahou a zejména provedením až perverzní – není neočekávanou záležitostí, nepřišla jako blesk z čistého nebe. Je mj. produktem prakticky půlstoletého appeasmentu celého tzv. západního společenství vůči Turecku (minimálně od doby počátku turecké okupace severního Kypru), kdy se svět díval na druhou stranu, když turecká vojska beztrestně operovala na území severního Iráku. Je hlavně krvavým vyústěním snahy Západu o svržení sekulárního režimu přímo zvoleného prezidenta Bašára Asada po roce 2011. Je to selhání Západu v respektu k základním svobodám, jako je právo na sebeurčení a vyprovokováním „umírněných islamistů“ (to je asi jako částečně těhotná žena) k povstání proti vládě Bašára Asada, za pomoci (výcvik, zbraně, vybavení, informace, logistika až po ozbrojenou podporu ostřelováním) bombardování pozic syrské armády. To vše se děje za podpory USA, Velké Británie, Francie a samozřejmě “nezápadních“ aktérů téhož procesu (Saúdská Arábie, Katar). Můžeme směle hovořit o jejich přímém aktivním podílu na zničení hospodářství a území  syrského státu a o jejich vědomé podpoře zločinců tzv. Islámského státu a dalších džihádistických formací v tomto špinavém boji.

Kdyby tisíc samopalů…

Lze bez obav říci, že v čele podporovatelů zločinů proti lidskosti Islámského státu v Sýrii stálo po celou dobu jeho existence Turecko, a to vojensky, logisticky i ekonomicky. Západ, včetně příslušných českých orgánů, o všem dobře věděl a zatvrzele k tomu mlčel nebo se díval stranou – ať už šlo o turecké řádění v Idlíbu, Al Bábu, Manbídži nebo Afrínu. Bohužel, i česká vláda po mnoho let nelegální multinárodní ozbrojenou intervenci do Sýrie verbálně i materiálně podporovala pod heslem „Asad musí pryč“! Vzpomeňme si na tisíce českých samopalů a kulometů včetně milionů kusů munice, které bývalý ministr Stropnický věnoval údajně Kurdům, kterým to ale vezli Američané, považující Kurdy za teroristy… Doufejme, že šlo pouze o neschopnost a neznalost, že si všichni ti představitelé EU snad ani nebyli vědomi toho, jaké démony tímto vypouštějí na světlo a o jaké jde pokrytectví a vrchol politiky dvojího metru.