A to poté, co řada nejvyšších českých představitelů, počínaje prezidentem Pavlem a konče třeba předsedkyní Poslanecké sněmovny Pekarovou Adamovou nebo dokonce samozvaným mentorem Halíkem, silným hlasem varovala Slováky před volbami, aby nevolili nikoho jiného, než pokračování dnešního zmateného vládnutí ve stylu Igora Matoviče a Eduarda Hegera. Protože jen tak by Slovensko bylo nadále stejně poslušným služebníčkem zahraničních zájmů, jako my a výše jmenované někdejší slovenské elity. Fico má totiž docela jiné programové priority. Zastavme se aspoň u některých.

Předně vzkázal, že jeho země už nedá ani náboj na vojenskou podporu ukrajinského konfliktu, navíc dodal, že velký díl té dosavadní podpory se ztratil v docela jiných činnostech, než humanitárních. Na Ukrajině se prostě hromadně šmelí se zahraniční pomocí. Zkušenosti praví, že většina armádních dodávek, které putují přes nás a Slovensko na Ukrajinu, končí v rukou překupníků a ti s nimi nakládají všelijak, třeba i přeprodejem islamistickým teroristům.

Už pověstná je historie, jak si sama oficiální ukrajinská policie i armáda musí kupovat zbraně ze západu právě od oněch překupníků, kteří se jích zmocní, jakmile překročí ukrajinské hranice. To Fico odmítá, a není divu. Je to postoj nanejvýš rozumný. Zjevně znamená i fakt, že si Fico uvědomuje, že každé další dodávky zbraní na Ukrajinu tamní válku a utrpení lidí na obou stranách konfliktu jen neúnosně prodlužují. Ti, kdo dodávají zbraně, vlastně nesou spoluvinu za spoustu zmařených lidských životů.