Pod tlakem okolností a nutných opatření v souvislosti s bojem proti infekci vyplavala na svět i řada nepříjemných zjištění o nás samých, o společnosti, o charakteru lidí i o generačním rozdílu (až příkopu) ve společnosti. Mě zkušenosti z válečných oblastí naučily, že když jde do tuhého, drtivá většina lidí myslí jen sama na sebe. V naší, třiceti lety liberálního havlismu zmutované společnosti, vyšly právě nyní na světlo mnohé boží nepříjemné pravdy o nás samotných.

Aby socky záviděly

Byli jsme svědky neuvěřitelné a bezohledné arogance některých z nás, kteří i s vědomím, že jednou do infekční oblasti, si nedokázali odepřít „tu báječnou lyžovačku v Itálii, kterou jim socky závidí“. Po návratu se navíc v mnoha případech ani neobtěžovali předepsanou karanténou a roznášeli nákazu kolem sebe, než skolila i je samé. Byli jsme svědky neskutečných projevů hlouposti ohledně karantény, nošení roušek, jejich výroby, nákupu a získávání. Konec konců, stačí vyjít na ulici a uvidíte sami, kolik lidí se stále pohybuje bez roušek. Podle mě tady nejde o zapomnětlivost, ale spíše o nadutou aroganci typu, „mně se nemůže nic stát“. Příklad z Uničova je dostatečně varující, kam až taková arogance může vést.

Všímejte si, kdo a co

Na druhé straně ovšem také vidíme neskutečné hrdinství a nasazení zdravotníků i lékařů, kteří bojují o životy nakažených. Musím uznat, že krizový tým (štáb), sestavený premiérem, který v začátcích prošlapával cestu neznámým terénem (nikdo neměl podrobnější znalosti, jak ochránit stát před infekcí), udělal kus odvážné a podle mě nezbytné práce. Napadání premiéra za to, že v předtuše našich vlastních problémů nechtěl posílat roušky a respirátory z našich zásob do Číny, následované jeho pozdějším napadáním stejnými politiky za to, že roušek a respirátorů je nedostatek, je varující a doufám, že to občané-voliči zaregistrovali. Ukazuje totiž v celé nahotě názorovou i morální vyprázdněnost takových politiků, kteří se navíc vydávají za „demokratickou opozici“, o pirátech nemluvě. „Podle ovoce jejich, poznáte je….“