Kobza (SPD): Za republiku suverénní a svobodnou

28.10.2022 22:09

Vznik novodobého československého státu - a jeho následné udržení v příslušné podobě a hranicích - nebylo dílem náhody a shody dějinných okolností, ani pouhým darem velmocí, který nám spadl do klína.

Kobza (SPD): Za republiku suverénní a svobodnou
Foto: archiv
Popisek: Jiří Kobza

Nikoli, oboje bylo do hlavní míry zásluhou našich předků, kteří samostatný československý  vybojovali a kteří zajistili jeho zachování, mnohdy za cenu vlastních životů. 

A nehovořím zde jen o tom, co 28. říjnu 1918 předcházelo, ani pouze
o politicích, mužích 28. října, kteří po jistou dobu seděli v rakouských věznicích čekajíc na trest smrti.

Chtěl bych spíše připomenout méně známé historické události, respektive události, o kterých se dnes, zřejmě záměrně, veřejně prakticky vůbec nehovoří. O událostech, které následovaly těsně po 28. říjnu roku 1918.

Válka s Němci

Jde o to, že převážná část tehdejších českých Němců odmítla uznat už samotné vytvoření Československa (ZDE). Hned po 28. říjnu 1918 (ZDE) se čeští Němci pokusili vyhlásit v pohraničí separatistické celky s cílem připojit je k Německu, respektive k Rakousku (ZDE). Součástí nové Rakouské republiky se dle těchto představ měla stát, mimo jiné, i města jako Brno (ZDE), Olomouc (ZDE) a Jihlava (ZDE) se svým okolím.

Dne 21. října 1918 (ZDE) němečtí poslanci z českých zemí odmítli vznik samostatného Československa a oznámili úmysl české země rozdělit a vzniklou německou část připojit k plánovanému útvaru zvanému Německé  Rakousko, které bylo vyhlášeno 30. října 1918. (ZDE). Jeho součástí  měly být i čtyři tzv. sudetoněmecké provincie: Německé Čechy (Deutschböhmen - ZDE), Sudetsko (Sudetenland - ZDE), Šumavská župa (Böhmerwaldgau - ZDE) a Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren - ZDE) a tři německé exklávy (ZDE) -  Brno, Jihlava a Olomouc. Dne 11. listopadu 1918 (ZDE), v den vyhlášení republiky v Německu (ZDE), Německé Rakousko oznámilo přání se k Německu připojit, a den nato, 12. listopadu (ZDE), toto připojení oficiálně vyhlásilo.

Do boje!

Anketa

Chcete, aby Andrej Babiš osobně kandidoval na prezidenta republiky?

75%
19%
hlasovalo: 18758 lidí

Česká politická a státní reprezentace se oprávněně odmítla našich historických pohraničních území vzdát, s odůvodněním, že nový československý stát nemůže ekonomicky, sociálně ani politicky existovat a přežít bez svého pohraničí jinak, než jako koloniální protektorát Velkého Německa. Rozhodla se proto velmi správně pro vojenské obsazení příslušného území. K největším bojům došlo při obsazování Mostu, tvrdě se bojovalo i na dalších místech - u Šimonovic, u Postoloprt, v Louce u Litvínova. 11. prosince  byl dobyt Tanvald, poté Jablonec nad Nisou a vrchol Ještědu, čímž byla otevřena důležitá fronta proti Liberci - hlavnímu městu samozvané provincie Deutschböhmen. Samotný Liberec byl obsazen 15. 12., Cheb se vzdal 16. 12., Kraslice 7. 1. 1919.

Tvrdě se bojovalo i na Moravě a ve Slezsku - v Bílovci, v Šumperku, v Moravském Berouně. Snad nejrozsáhlejší bojové operace probíhaly na jižní Moravě, v tzv. provincii Deutschüdmähren - ve Slavonicích, u Prosiměřic, kolem Znojma, v Mikulově. Lze jednoznačně konstatovat, že se jednalo o regulérní válku proti nepříteli, který měl i zahraniční podporu - ze strany Rakouska a jeho armády.

Válka s Maďary a Poláky

Prakticky okamžitě po této válce pak následovala československo-maďarská válka (někdy označovaná i jako válka o Slovensko), probíhající od konce roku 1918 do srpna roku 1919, ve které na naší straně bojovali i Rumuni, snad historicky (spolu se Srby) nejvěrnější čeští a českoslovenští spojenci.

Nové Československo muselo své hranice hájit i proti Polsku, nejsilněji v roce 1919, kdy proběhla tzv. Sedmidenní válka o Těšínsko. Zde rozhodně stojí za zmínku i to, že československá armáda tehdy zastavila svůj vítězný postup na tvrdý nátlak tzv. dohodových mocností, Francie a Velké Británie, a že v souvislosti s těmito událostmi se odehrál snad jediný veřejně známý spor Masaryka a Beneše, kdy TGM byl proti zastavení československého postupu, zatímco Beneš respektoval postoj mocností.

Svoboda a samostatnost, vykoupené krví

Moderní československý stát se tedy zrodil – a svou další existenci musel od počátku hájit – v tvrdých bojích.  Nešlo tedy rozhodně o žádný dar z nebes nebo od Američanů, o žádnou samozřejmou selanku. V bojích, které bylo Československo nuceno vést v letech 1918 až 1919 padla tisícovka našich vojáků, další stovky jich byly vážně zraněny. Jejich hrdinství nám připomínají památníky, v Mostě, Orlové či slovenských nových Zámcích.

Zrod a přežití našeho samostatného státu byly vykoupeny krví našich předků a naší povinností je tento stát, suverénní a svobodný, uchovat a předat dalším generacím.

Článek byl převzat z Profilu Mgr. Jiří Kobza

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

FactChecking BETA

Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.

Přezkoumat
Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Hlas: Babiš je Slovák. Takže pokud by pro něj bylo spojení s Ruskem výhodné, navleče rudou košili

18:14 Hlas: Babiš je Slovák. Takže pokud by pro něj bylo spojení s Ruskem výhodné, navleče rudou košili

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k k Andreji Babišovi a EU.