Článek byl převzat z Profilu Mgr. Jiří Kobza - Zvyšování daní není řešením!

Lafferova křivka

Tímto vysvětlením je tzv. Lafferova křivka, pojmenovaná po americkém ekonomovi Arthuru Lafferovi, která zobrazuje závislost celkové sumy vybraných daní na míře zdanění. Tato křivka popisuje skutečnost, že příliš vysoké daně mají ve svém důsledku negativní dopad na ekonomický růst, protože oslabují motivaci lidí k vyšším pracovním výkonům, k zakládání živností a firem, zvyšují objem daňových úniků a k odlivu kapitálu ze země, podněcují přechod osob i firem do tzv. šedé ekonomiky apod.

Je empiricky prokázáno, že zvyšování daní má od určitého bodu negativní dopad na veřejné rozpočty (veřejné příjmy) - a že zvýšení daňové sazby nad tento bod nevede k maximalizaci daňových výnosů.

Dle Lafferovy křivky tudíž existuje určitá výše míry zdanění, která generuje maximální výnosy. Přičemž zvyšování daňové sazby nad tuto hranici se již projevuje vesměs negativně.

V praxi můžeme tvar hypotetické Lafferovy křivky – a výši optimálního zdanění - pouze odhadovat. Je však pravděpodobné, že se bude lišit pro různé státy resp. pro různé ekonomiky a že bude záviset i na dalších ekonomických (nebo společenských) faktorech, jako je cena práce, inflace, míra nezaměstnanosti atd. Tato křivka je nástrojem ukazujícím, že za určitých okolností může nominální snížení daňových sazeb vést k reálnému zvýšení příjmů státního rozpočtu – a naopak.