Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, považuji zákon o sociálních službách za velmi důležitý, včetně znovuzavedení statutu osoby zdravotně znevýhodněné. Vše, co jsem chtěla říci, jsem tady v minulém druhém čtení řekla, nicméně bych ráda připomněla - koukám, že vás to nezajímá, ale možná byste měli vědět - že osob zdravotně znevýhodněných je v České republice více než 40 tisíc, že většina z nich ztratí tento statut letos, že většina z nich pracuje na běžném pracovním trhu, a pracuje proto, že ten zaměstnavatel, který zaměstnává osobu zdravotně znevýhodněnou, může odečíst povinný podíl. To je jakási čtyřprocentní povinnost, že zaměstnavatelé musí zaměstnávat osoby se zdravotním postižením.

Také je tady zapotřebí říci, že tyto osoby vyrovnávají v chráněném pracovním trhu pracovní výkonnost těžce zdravotně postižených. Rozdíl mezi osobou zdravotně postiženou a zdravotně znevýhodněnou je ten, že osoby zdravotně znevýhodněné nejsou pobirateli invalidních důchodů. Ale co jsou - tak jsou nejdéle potom lidmi, kteří jsou na úřadech práce, stejně jako lidé, kteří mají například po léčbě závislostí, stejně jsou na úřadech práce, jako například navrátilci z vězení.

Tento statut se snažíme navrátit už druhým rokem. Dokonce to byla jedna z našich podmínek pro hlasování o sociální reformě. Ten zákon byl připraven bývalou vládou, čili ministryní Müllerovou, a čekal na schválení vládou.

Uznávám, že se stalo to, co se stalo, a proto jsem tento pozměňovací návrh vzala k zákonu, ke sněmovnímu tisku 1058, o sociálních službách.

Pojďme si ale říci, jaké nás čeká nebezpečí. Já jsem včera mluvila se zástupci zaměstnavatelů, kteří mi dali jednoznačný vzkaz: prosíme, tento zákon podržte.