Dobrý den, dobré dopoledne.

Nevím, my asi mluvíme každý jiným jazykem o stejných věcech, ale jiným jazykem. Já jsem tedy byl optimista a začínám být pesimista, že, pane ministře, přes pana předsedajícího, tu řeč prostě nenajdeme, že se neshodneme.

Vy jste teď říkal: Nemám rád, když se citují e-maily, když se citují nějaké korespondence. Mně zase píšou jiní lidé. Ale to, co vy jste zmínil jako ilustrační příklad, mě hrozně zaujalo - architekti, zástupci pražského IPRu, velkých měst, no ti píšou a komunikují i s námi a komunikovali i před rokem, takže vy jste tady ilustračně zmínil věc, kterou my chceme řešit taky. A ano čtyři městské artikuly, posílení samospráv v roli územního plánování.

Vždyť to přece byly pozměňovací návrhy, které jsme tu měli připraveny, které, vzpomeňte si na tu dlouhou proceduru loni v květnu, jsme tady zkoušeli prosadit, prohlasovat. A já už jsem to říkal v tom prvním čtení, bohužel bylo to asi ovlivněno tou nervozitou politickou, tím finále, tou obsáhlostí celé rekodifikace. A je dobré, že tohle tady zaznívá. Nebyla to novela, ale opravdu rekodifikace celého systému, a zkrátka už se nenašlo dost hlasů. Tak ale vidíte, to přece není argument pro vás proti nám nebo pro nás proti vám, to je věc, na které se můžeme shodnout. Ale nad tím - nad tím je ta jiná věc. Znovu trpělivě opakujeme a říkáme, prosím, nedělejte to, neničte tu rekodifikaci, neničte ten systém, tak jak je nastaven.