Zemědělci si mohli jednou za rok zdarma přijít na pár metráků deputátního obilí, horníci dostávali deputátní uhlí, kdo neměl slepice či topil plynem, vyzvedl si u zaměstnavatele finanční ekvivalent nebo svůj deputát se ziskem prodal. Modrá armáda Československých státních drah jezdila zdarma po kolejích, obdobně tomu bylo u ČSAD a městských dopravních podniků. Dodnes se některé formy deputátů a režií zachovaly, říkáme jim zaměstnanecké benefity a jsou důkazem, že firmy na své zaměstnance myslí – a ze svého zisku jim poskytují určité výhody.
Některé zaměstnanecké benefity nemají jen ten příslovečný líc, ale i rub. Onehdy jsem jel vlakem z Prahy k nám do Pardubic (vlakem je to zdravější než autem, užijete si méně stresu a cestou se dá dělat leccos užitečného). Natřískaný expres Janáček směřující na sever Moravy byl beznadějně přecpaný, tak jsem se rozhodl, že si připlatím za první třídu, kde si snad sednu. V první třídě jsem se ovšem ocitnul v Jiříkově vidění. Stalo se to hned za Libní, při kontrole jízdenek.
Zaplněný vagón první třídy (všichni jsme ovšem seděli) sestával povětšinou z „režistů“, zaměstnanců Českých drah, užívajících svůj zaměstnanecký bendit.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ANO