Píše mi žena, která sleduje přímý přenos z poslaneckého slibu: „Nevrť se tolik.“ Odpovídám: „Nejde to, bolí mě záda.“ Vskutku, sedačky ve sněmovně nejsou pohodlné. Vedle mě sedí Kateřina Konečná. Idnes to komentoval titulkem: Komárek vyfasoval komunistku.

Jenže poslanci jsou zvláštní druh. Těsně před zahájením schůze předává paní Konečné dvorný Miroslav Kalousek růži: gratuluje jí k svátku. Kalousek září a vyhlíží mladě, jako by ve volbách nedopadl jak sedláci u Chlumce.

Kateřina Konečná pořád povídá a chce, abych jí představoval poslance ANO, kteří přicházejí složit slib. Je zvláštní pozorovat, jak se každý ze zástupců lidu před Miroslavou Němcovou zakření a hodí pukrle. Kníže jí líbá ručku. Kalousek hned komentuje: „Nemohlo by se to brát jako složení slibu s výhradou?“ Když totiž uděláte a řeknete něco jiného, než „slibuji“, přestáváte být poslancem.

Většina z nás říká „slibuji“, šeptem. Snad aby kamery nezaznamenaly, že to řekneme špatně.

Začalo to už ráno.