K těm nejzásadnějším však určitě patří to, že jsem se stala matkou. Všechny maminky mi určitě potvrdí, že taková životní událost vás do jisté míry navždy změní. Nicméně určitě ne k horšímu. Na svět okolo sebe se začnete dívat trošku jinou optikou, a to není rozhodně k zahození.
Myslím, že »mateřský prvek« v politice je třeba. A ono, co si budeme vykládat, odskakovat si řešit jednu evropskou krizi za druhou od přebalování může být poněkud náročnou disciplínou a dá vám věci do určité perspektivy. Troufnu si však říci, že jsem tento svůj přerod zvládla vcelku obstojně a nemělo to snad žádný vliv na moji práci, posouzení je ale pochopitelně vždy jen na vás.
Nejhorší rok EU
Již minulý rok jsem upozorňovala na to, že zájem české veřejnosti o dění v evropských institucích nebývale roste. Tento trend zdárně pokračoval i v roce předešlém. Bohužel však nikoliv v souvislosti s pozitivním děním, jak bych si sama přála, ale především s děním negativním. Řekněme si to na rovinu, Evropská unie prožila pravděpodobně nejhorší rok za svoji desítky let trvající existenci. A nejsem si úplně jistá, že nás nějaké lepší roky čekají…
Za tu dobu jsme se museli s kolegy vyrovnat s řadou výzev i neočekávaných překážek. S vrcholem finanční krize v Řecku, nekončící migrační krizí, zbytečným trestním stíháním jednoho z nás, několika teroristickými útoky, a to včetně útoku v přímé blízkosti Evropského parlamentu v Bruselu, s následně na několik měsíců zavřeným Bruselským letištěm, s rapidním nárůstem pravicového extremismu v několika státech EU, s emisním skandálem největší evropské automobilky i s nikým neplánovaným odchodem Velké Británie z EU.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV