V EU jsou kvůli snahám o dekarbonizaci ceny energií dlouhodobě vyšší než jinde. Když k tomu přičteme náklady na plnění evropských ekologických a jiných norem, ocelářství je v problémech ve všech zemích EU. Nad vodou se drží jen hutě vyrábějící speciální druhy ocelí, které ještě neumí vyrábět v Asii a jinde. Vysoké ceny energií již vyhnaly z EU výrobu neželezných kovů včetně hliníku, a nyní přichází řada na výrobu oceli, ale i keramiky a skla. Hutě omezují či zastavují výrobu v různých členských státech EU.

Pokus zastavit záplavu oceli z Číny, Indie anebo Turecka pomocí uhlíkového cla přichází pozdě, protože clo začne naostro platit až v roce 2026. Tento vývoj ovšem znamená velký průšvih i pro další navazující průmysl, který bude významně závislý na dovozech a bude ztrácet konkurenceschopnost. Jak jednou průmyslové firmy odejdou z Evropy, již se nikdy nevrátí. Stačí se podívat na osud českých textilek. Návratu průmyslu do Evropy by pomohla změna politického klimatu, která je ale ještě daleko.