Král brzy na to zjišťuje, že tato komodita je skutečně nepostradatelná. A nyní zde máme anabázi s vodou. Mnozí již zjistili, jak důležitá surovina to je. Ve světě už voda získala označení „the next oil“ – příští ropa. Voda totiž může způsobit hlad, války, migraci i epidemie nemocí v nebývalém rozsahu.

V našich končinách dnes jen s velkými obtížemi získáváme zpět do rukou českých občanů vodní zdroje, na kterých vydělávaly zahraniční společnosti. Ano, privatizace zasáhla i pro nás něco tak samozřejmého jako je voda. Byznysmeni ze zahraničí samozřejmě věděli, jaký zlatý důl to pro ně bude, naopak občané záhy zjistili, že jsou předmětem lukrativních výdělků. Mimochodem cena vody od roku 1989 zdražila více než stonásobně!

V oblasti zemědělství se hovořilo, jak to naši předkové dělali špatně. Ale současní papaláši měli už 30 let na to, aby představili svou vizi. Místo plodin, které by polím pomohly udržet vláhu – jako např. brambory nebo pšenice – nám na jaře pole zežloutnou a zesmrádnou a na podzim potkáváme řezačky kukuřice. Nemluvě o způsobu hnojení. Dnes se téměř nepoužívá chlévská mrva – kde ji také brát, když je živočišná výroba v troskách. Když pak přijde přívalový déšť, s nímž se bohužel setkáváme čím dál častěji, taková půda pak není schopna vodu pojmout.