Jenže sporné národní parky – to je v tuzemských podmínkách především Šumava, spor vleklý, otravný a bolestný a zároveň zvláštní. Šumava je snad jediná kauza, na níž se shodnu spíš se stranou Zelených než s prezidentem i žijícím exprezidentem republiky, ale zas se s nimi neshodnu úplně stoprocentně. Bylo by to vlastně podezřelé – za přesně 21 let, co se spor šumavský rozhořívá a uhasíná, došlo k tolika nedorozuměním, křivým obviněním a zmatkům, že si chladnou hlavu a odstup uchoval málokdo. Já ten odstup, troufám si doufat, znovuzískal. Protiislámské aktivity, důkladné promýšlení stavu české a evropské společnosti i to, že spousta aktivistů šumavských – které jsem pokládal za své přátele a relativně rozumné lidi – se aktivně zapojila do vítání mohamedánů, to vše mě přimělo ke zjištění, že mnohé z vášní šumavských je jen nafouknutá bublina, pseudoproblém. Leč protože jsem „šumavským aktivistou“ asi o 10 let déle, než aktivistou protiislámským, dlužím čtenářům vysvětlení, jak to s těmi národními parky, zejména tím šumavským, vlastně vidím. 

Oč vlastně jde v senátním návrhu 

O návrhu sen. Větrovského bylo napsáno mnoho (zde např. od MVDr. Bláhy, kterého nemusíme mít rádi, ale situaci na Šumavě sleduje už 20 let: http://denikreferendum.cz/clanek/24601-pro-koho-chteji-senatori-znicit-nase-narodni-parky), protest proti němu podepsal snad každý, kdo v českých vědách o živé přírodě něco znamená (ZDE), takže ve zkratce

1. Jako největší „ideový“ problém je vnímáno to, že cílem národních parků, plnoprávným s ochranou přírody, se má stát „rozvoj obcí“. Ne (například) „rozvoj obcí respektující ochranu přírody“, ale prostě rozvoj – bez přívlastků. Tak vlastně ze zákona dostaneme dvě kategorie obcí, ty „obyčejné“, jichž je v Republice drtivá většina, a ty privilegované v národních parcích, kde stát dbá zvláštním zákonem na rozvoj.

2. Převádí značnou část lesů zpět od režimu „hospodářských lesů“, což by v zásadě znamenalo, že by nikdy nemohlo být dosaženo dlouhodobého cíle národních parků – ochrana či postupná rekonstrukce člověkem neovlivňované přírody.

3. Pod zdánlivě bohulibou záminkou ochrany proti požárům nařizuje údržbu a budování asfaltových cest, což přinejmenším esteticky skutečně nejde dohromady s prožitkem „divoké přírody“.