Když malý Hama – dětská zdrobnělina jména "Mohammed" – nastoupil do 5. třídy chlapecké školy v nejmenovaném blízkovýchodním městě, dostal od strýce. který se také jmenoval Mohammed, nové boty – frajerské, kožené, jen se mi nesvěřil, zda šlo o botky "na tanec" nebo botky sportovního střihu. Kdo zná blízkovýchodní mačismus (který začíná už někde pod Bratislavou, ne že ne, a není ani tak o islámu, jako o horkém jižním slunci a překotném dospívání), tuší, jak si takový Hama na své botky potrpěl. Naparoval se před zrcadlem, zkoušel, které z kalhot se k nim nejvíce hodí... a ze všeho nejvíc se těšil na páteční bohoslužbu, až se řádně blejskne před ostatními.