Tak ještě jednou krásné odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové.

Dovolte mi alespoň krátký exkurs do minulosti. Letos jsme si připomněli 100 let české státnosti. Za tuto dobu byl náš stát poměrně pravidelně ohrožován a zkoušen zvenčí, někdy dokonce i zevnitř, a to obvykle s železnou pravidelností v letopočtech zakončených číslem 8.

Za deset dní si připomeneme mnichovskou zradu našich západních spojenců, tedy 29. září 1938, po které zanedlouho vypukla druhá světová válka. Po osvobození od okupantů fašistického Německa následoval rok 1948. Srpen 1968 a vpád přátelských vojsk Varšavské smlouvy na naše území jsme si připomněli nedávno.

Jediné datum, které se vymyká, je listopad 1989, který se sice o rok opozdil, ale tehdy jsme získali zpět ztracenou svobodu.

Máme zde rok 2018, který přináší bohužel další nátlak na naši republiku, ale tentokrát z pera OSN, nicméně opět podporovaný našimi západními sousedy, Německem, Francií a dalšími státy prostřednictvím projektu, nazvaného Evropská unie. Arogantní chování europarlamentu vůči suverénnímu státu Maďarsku jsme viděli v přímém přenosu a je bláhové si myslet, že tato instituce bude konat jinak než silou. Bude zpochybňovat cokoli co je v rozporu s názory jejich nikým nevolených úředníků a jejich europoslanců, kteří nikdy nebudou hájit zájmy jakéhokoliv národního státu a jeho občanů. Usuzuji právě z hlasování českých poslanců v europarlamentu proti Maďarsku.