Hry se zastal ředitel Národního divadla v Brně Martin Glaser ve videorozhovoru s Pavlem Štruncem (Reflex.cz 17. 4. 2018). Glaser se pochlubil, že diskuse kolem hry, o kterou původně nebyl zájem, vyvolala zvědavost a je vyprodána. Kšeft je kšeft.

Glaser se zastává svobody umění, když prohlašuje že politici nejsou od toho, aby mluvili do toho, co se má v divadle hrát, a lidi nikdo nenutí, aby představení navštívili. Svoboda umění v rámci svobody projevu má právní ochranu, ale ne absolutní. Ovšem svobodu slova nemají jen novináři a umělci, má ji i Miloš Zeman, mají ji i občané, kteří jsou zvoleni do Zastupitelstva města Brna. Mohou vyjádřit, že něco, co považuje Glaser za umění, považují za hnus. Část lidí živících se uměním ve snaze získat různé granty se orientuje na šokování za každou cenu. Chtějí být ohromující. Glaser se tváří, jako by hájil svobodu uměleckého projevu. Přitom se mu nelíbí svobodná kritika. Zajímalo by mne, zda by měl stejný postoj, kdyby v jeho divadle chtěl někdo inscenovat nacistické zpracování Žida Sűssa, a zda by též kritizoval, kdyby se proti této propagaci nacismu někdo postavil.

Divadelní festival je placen z peněz Brňanů, včetně těch, které hra uráží. Glaser v zásadě říká - chceme mít tvůrčí svobodu za vaše peníze. Drsněji řečeno - navalte prachy a drže hubu. Velkomyslně dodává, když nechcete, nemusíte na to představení chodit. Zamlčuje však, že je i tito lidé musí platit. Tento postoj hodnotím stejně, jako když němečtí nacisté chtěli, aby si oběti jejich perzekuce hradili náklady vlastní popravy. Svobodu slova má každý. Nikdo však nemá povinnost druhému jeho veřejné projevy hradit, zvláště když je hodnotí jako urážku své víry. Je legitimní, když brněnští občané vyjádří odpor k tomu, aby z městských peněz, které jsou tvořeny jejich daněmi, bylo něco takového placeno.