Svobodní ve svých projevech byli i prezidenti Václav Havel a Václav Klaus, byť se to mnohým nelíbilo. Svobodu slova mají novináři, ale svobodu slova mají i jiní, když hodnotí jejich práci. Vždyť jak lze hodnotit, když Václav Moravec v České televizi vypouští lež, že Kroměříž je ve volebním kraji Jihomoravském, když je v kraji Zlínském.

Naše ústava nedává prezidentovi ani jiným ústavním činitelům bobříka mlčení. Každý veřejný činitel si musí zvážit obsah i formu svých vystoupení a je logické, že dochází k názorovým rozdílům. Stejný názor na určitou věc nemají nejen prezident a všichni členové vlády, ale i předsedové parlamentních komor či předsedové nejvyšších soudů a další představitelé státu. Vystoupení prezidenta nepodléhají spolupodpisu předsedy vlády.

I na projevy prezidenta Václava Havla někdy reagovali jiní nesouhlasně a chtěli prezidentovi vnutit přednášení jen stanovisek projednaných s vládou - např. na Havlovy úvahy o evropské ústavě a evropském senátu v jeho projevu v Evropském parlamentu 16. února 2000. Obdobně vznikl v roce 2005 konflikt o evropskou integraci mezi prezidentem Václavem Klausem a předsedou vlády Jiřím Paroubkem. Dokonce se hovořilo o omezení prezidentových zahraničních cest. Tomáš Garrique Masaryk byl znám konfliktními postoji, ať ještě v době, kdy prezidentem nebyl (boj s falešnými rukopisy zelenohorským a královédvorským a s pověrou o rituální vraždě v případu Leopolda Hilsnera), tak v době prezidentství, kdy měl nesmlouvavý postoj ve věci fašizujícího legionářského generála Radoly Gajdy. Prezidenti jsou významnými osobami a s tím je spojena názorová vyhraněnost na různé otázky. Svoboda různosti názorů je podstatou demokracie.