V zásadě působí Vrchní státní zastupitelství v Praze pro Čechy a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci pro Moravu a Slezsko. Je s podivem, jak mohlo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vést razii na Úřadu vlády v Praze v roce 2013, způsobit pád vlády Petra Nečase a rozjet kauzu Nagyová.

Kauza skončila uboze, když bombastické výroky o obrovských sumách peněz a zlata se změnily v šetření milostného trojúhelníku premiéra a hodnoty kabelek paní Nagyové. Tyto výroky měly olomouckým prokurátorům získat podporu médií, i když zabavené věci nebyly výsledkem činnosti Grygárka ani Nagyové. Šlo o dezinformační akci jako za časů Státní bezpečnosti.

Aby se dostali olomoučtí prokurátoři na Úřad vlády potřebovali kauzu Libora Grygárka. Na tuto navlékli jiné kauzy, aby zdůvodnili svou působnost, když bylo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci místně nepříslušné. Na to, co je zajímalo a nepatřilo jim, řekli, že souvisí s kauzou Grygárek, a protože byl náměstek vrchního státního zástupce v Praze, věc musí dělat oni a ne pražské státní zastupitelství.

Zmanipulované trestní stíhání

Městský soud v Praze však v roce 2019 trestní stíhání Libora Grygárka zastavil, což potvrdil i Vrchní soud v Praze. Grygárek byl stíhán za to, jak postupoval při právní pomoci státního zastupitelství vůči Švýcarsku ve věci Romana Janouška. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci přitom vědělo, že Grygárek postupoval ve shodě s jinými státními zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze (Ladislav Letko, Marcela Kratochvílová) a Nejvyššího státního zastupitelství (Zdeněk Kasal). Po právu by bylo za tentýž skutek stíhat všechny státní zástupce nebo žádného. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci s krytím Nejvyššího státního zastupitelství si vybralo Grygárka, protože toho chtělo zlikvidovat. To, že si státní zastupitelství vybírá, koho bude stíhá a koho ne za totéž, je stejné, jak činila Státní bezpečnost. Ta své lidi kryla a stíhala odpůrce.