Nález Ústavního soudu z 12. 5. 2020, III.ÚS 709/19 (ZDE) konstatoval, že dohodou obou ministerstev o podmínkách tvorby územního plánu obce Lednice byla porušena ústavní práva obce.

Lednice je známá lichtenštejnským zámkem a parkem. Obě ministerstva uzavřela dohodu o územním plánu Lednice, obec nebyla vůbec stranou dohody. Jednalo se o ní a bez ní, stejně jako o Československu bez Československa v Mnichově 1938. Požadavky proti samosprávě Lednice prosadilo Ministerstvo kultury. Stanovilo takové podmínky pro tvorbu jejího územního plánu, které znemožňovaly rozvoj obce.

Ústavní soud sice uznal, že ministerstva mohou ve věcech územního plánování uzavírat dohody na řešení vzájemných rozporu, ale nesmí přitom popřít právo obce na samosprávu a rozvoj. Toho lze dosáhnout tak, že se s obcí, o jejíž územní plán jde, dohodnout na obsahu dohody, anebo jiným způsobem budou v dohodě respektovat právo obce na její rozvoj.

Vrchol arogantního přístupu Ministerstva kultury k legitimním zájmům samosprávy je zákaz solárních panelů pro ohřev vody na střechách umístěných ve směru do dvorů, nikoliv ve směru na ulici. Tak by byla viditelná jen při pohledu z letadla. I to je pro Ministerstvo kultury důležitější než zájem občanů obce. Přitom na dvoře mohou parkovat vozidla, která jsou též vidět z letadla či špionážní družice. Ministerstvo kultury se zde projevilo jako rdousící vrchnost.