Rozumná vláda si uvědomuje, že zde není proto, aby ji lidé věřili či dokonce milovali, ale aby spravovala stát a lidmi odvedené daně. Lidé, kteří vládě nevěří, nadávají na ni, ale platí daně a dodržují právní normy, nejsou z pohledu rozumné vlády o nic méně hodni respektu.

Ideologizujícím vládám nestačí, aby lid platil daně a poslouchal. Chtějí ovládnout myšlení lidí či alespoň zakázat kritiku toho, co vláda hlásá. Taková vláda cenzuru potřebuje, protože se nedívá na lidi jako na občany, kteří jsou partnery vládě, ale jako na poddané, které může ovládat a kteří nesmí veřejné prezentovat jiný názor, než je názor držitelů moci.

To, co si člověk čte, je výsledkem jeho svobodného rozhodnutí. Četbou nikoho neruší. Samotná četba či poslech informací je projevem osobnosti člověka v jeho soukromí. Člověk vážící si jiných lidí vychází ze zásady, ať si každý čte, co chce. Člověk či vláda pohrdající názorem jiného mu chce vnutit své vidění světa i skrze zákazy a omezení toho, co si ke své četbě může zvolit. Je to ponížení jiného člověka, proto je pro mne cenzura morálně nepřijatelná.