Napadená část zákona o dani z nemovitých věcí zajišťují osvobození daně z nemovitých věcí pro pozemky a stavby ve vlastnictví státu. Historicky takové osvobození vniklo v době feudální, kdy panovník byl brán jako vlastník všech pozemků, které z části formou lenního systému postupoval jiným osobám - vazalům. Vynětí z daňové povinnosti se přeneslo na stát.

Lze akceptovat paušální daňové a poplatkové osvobození státu, pakliže jejich příjemcem je stát sám (soudní poplatky). Osvobození pak nemá dopad na příjmy a výdaje státního rozpočtu a jen zamezuje zbytečné byrokratické zátěži, kdy by stát musel platit daň, které je sám příjemce. Rozpočtový výdaj by byl roven rozpočtovému příjmu.