Postupem času se ale rozpoutal chaos. Vznikla celá řada značek kvality poukazující na české výrobky. Jasná a jednoznačná podpora se vytratila. Ve změti značek se zákazník nevyzná. Která je tedy tou opravdovou pečetí kvality? Která zaručuje, že kupuji skutečně kvalitní výrobek? I potraviny by měly mít svůj tzv. rodný list.

Nejasné výdaje na propagaci jdou do miliard, ale výstupy a efektivita pro české výrobce nejsou podloženy relevantními čísly. Kdyby bylo značení jednoduché, přehledné a zákazník by měl zcela jasnou představu jaký výrobek, jaké kvality si kupuje, tak by to byla také velmi dobrá forma podpory domácí produkce. Naše vlastní produkce je velmi důležitá pro soběstačnost České republiky a především je to i forma zajištění prosperity pro domácí výrobce a jejich dodavatele. Nový ministr zemědělství by měl začít jednat s potravinářskou komorou a českými výrobci o reálném stavu využití značek jako Klasa či Česká potravina a poté případně redefinovat jejich využití a směřování peněz na podporu. Obecně samozřejmě platí, že stát by měl kvalitní českou produkci velmi podporovat, omezovat nekvalitní dovoz, a to i přísnou kontrolou kvality.

Ing. Pavel Kováčik, předseda poslaneckého klubu KSČM