Stejně jako v dubnu jsme použili formu kvalitativního výzkumu na stejném vzorku kulturních institucí po celé České republice. Oslovili jsme 66 nestátních kulturních institucí z různých oblastí kulturního života a ze všech krajů.

Návratnost dotazníku v dubnovém výzkumu byla téměř 50 %, v červencovém výzkumu téměř 40 %. Kvalitativním mapováním jsme do hloubky zjišťovali, jakým způsobem se s dopady pandemie instituce vyrovnávají. Zda měly dostatek informací o tom, jakým způsobem mají fungovat a postupovat, jestli v době pandemie propouštěly své pracovníky, kdy očekávají, že se návštěvnicky a finančně dostanou na úroveň doby před pandemií a jakým způsobem se svými návštěvníky komunikovaly v době uzavření svého provozu. Část otázek také mířila na pomoc státu a tzv. covidové balíčky pro kulturu, jakým způsobem o nich byly kulturní instituce informovány, jestli je využívaly, další část pak na případnou pomoc měst, obcí a krajů.

Z odpovědí jednoznačně vyplývá, že:

• Velká část kulturních institucí (více než polovina) neměla dostatek informací o tom, jak postupovat v době pandemie a krátce po ní.
• 65 % z nich muselo ukončit spolupráci se svými externisty na DPP nebo na IČO.
• 85 % z nich nevnímá pomoc MKČR v podobě dotačních titulů z tzv. COVID balíčků jako smysluplnou a účelnou, protože se na mnohé kulturní instituce nevztahují.
• 65 % z nich se o tzv. COVID balíčky nechystá žádat, protože administrativa s žádostí je velmi zatěžující.
• 40 % z nich se dočkalo pomoci kraje ve formě dotačního programu či jiného druhu pomoci, ale v mnohých případech kraje v rámci úspor naopak požádaly kulturní instituce o krácení rozpočtu v průběhu roku a vrácení financí.
• 25 % z nich se dočkalo pomoci svého města, nicméně města mají omezené možnosti a proto nemohla nabídnout výraznou pomoc.
• 85 % z nich komunikovalo v průběhu pandemie a krátce po ní nějakým způsobem se svými návštěvníky.