Nedávno zveřejněné výsledky kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu ve státních kulturních institucích zaměřené na ochranu sbírek muzejní povahy odhalily dlouhodobě neřešené problémy. Zjištění úřadu byla ve veřejném prostoru interpretována poněkud jinak a bez vystižení skutečných problémů. Neprávem je vina přisuzována jednotlivým muzeím a muzejním pracovníkům. Hlavní těžiště problémů totiž leží v zastaralé legislativě a nedostatku financí a s tím souvisejícím personálním podstavem.

Stěžejní problém leží v tomto případě v zastaralé legislativě, metodice a v problémech Ministerstva kultury. Hlavní roli hraje výrazný nedostatek pracovníků v oddělení muzeí na MK ČR a také kurátorů a správců sbírek na úrovni jednotlivých sbírkotvorných institucí. Kurátoři mají často jiné povinnosti, a kromě správy sbírek se věnují badatelské, výstavní a publikační činnosti. Kurátoři navíc mnohdy přebrali po roce 1989 sbírkový fond, který byl ve velmi zanedbaném stavu. To je i důvod, proč od roku 2000, kdy se zákonem o ochraně sbírek muzejní povahy přišla povinnost zapisovat předměty do Centrální evidence sbírek, se stále nepodařilo všechny sbírky zapsat. Před institucemi v této době stála povinnost zaevidovat 65 milionů sbírkových předmětů, což dělá 270 tisíc předmětů měsíčně.

Přes opakované požadavky jednotlivých institucí u svých zřizovatelů nedostávají adekvátní prostředky pro personální posílení zejména na odborných pozicích pro aktivní správu sbírek. Mnoho institucí také nemá dostatečné prostory pro řádné uložení sbírek. Tím samým neduhem trpí i MK. Díky neschopnosti zajistit odpovídající výši finančních prostředků MK není schopno poskytnou vyhovující systematickou podporu sbírkotvorným institucím.