Ale na těch billboardech bylo cosi napsáno. Nebyla to jen nahodilá slova. Byla to slova, která říkala, že Občanská demokratická strana  má mezi sebou svého člena, člověka, ženu, které dala důvěru, protože ji považuje za schopnou vést lodičku naší země i v rozbouřené době. Miroslavu Němcovou takto ohodnotila nejen mediální agentura, která asi vymyslela heslo, nejen členové Výkonné rady, kteří ji navrhli  a schválili, ale ohodnotila ji tak převážná většina členů této strany. Strany, která je nyní fackována ze všech stran a postupně zapomínána.

Zapomínána? Proč asi? Tato strana si po prohraných volbách na konci října  dovolila ten luxus a svolává svůj nejvyšší orgán, kongres, někdy ke konci ledna. Za tři měsíce! Namísto toho, aby velmi rychle dala veřejnosti najevo, že nikam nezmizela, že existuje,  že existují její představitelé, si dává na čas a vyčkává. Za slovem vyčkávání si můžeme představit leccos, třeba to, že probíhají různé schůzky, jednání, dohovory, ale také že probíhají sněmy místní, oblastní, regionální, že se počítají předběžné hlasy a že teprve z těchto sněmů je možno vygenerovat toho pravého vůdce.