Z 28 oslovených představitelů jich 15 na dotaz neodpovědělo. Členské státy tak brzdí úsporu nákladu na provoz EP, v opačném gardu jsou europoslanci, kdy 88 % z nich tyto úspory podporuje.

Evropský parlament si jako zákonodárná instituce nemůže stanovit místo svého sídla, neboť to je zakotveno v primárním právu Evropské unie. Sídlo tak muže být měněno pouze dohodou členských států EU. V důsledku toho má EP fakticky tři místa sídla v Bruselu, Štrasburku a Lucemburku.

Tento stav s sebou nese nadměrné provozní náklady související se stěhováním, těžkopádnost rozhodovacích procesů a nadměrné zatížení životního prostředí. „Náklady sídla ve Štrasburku, který se využívá jen 42 dní ročně, a udržování poloviny personálu EP v Lucemburku představují přibližně 180 milionů eur a 19 000 tun CO2 ročně,“ říká europoslanec Kožušník. A dodává: „Geografická roztříštěnost výrazně ztěžuje komunikaci mezi jednotlivými institucemi EU. V důsledku rozšíření pravomocí EP spojeného s Lisabonskou smlouvou narostl počet interinstitucionálních schůzek z cca 16 000 v roce 2009 na cca 40 000 v roce 2013.“

Kožušník se proto dopisem obrátil na nejvyšší představitele členských států EU s apelem a dotazem, zda jsou ochotni iniciovat a podporovat změnu primárního práva EU a vybavit EP kompetencí rozhodnout o místě svého sídla a podpořit tak redukci současných tří sídel na jedno sídlo EP.

„Z 28 oslovených představitelů jich 15 nedokázalo během jara a léta na jednoduchý dotaz ke změně smluv odpovědět,“ komentuje výsledky dopisové iniciativy Kožušník a dodává: „Členské státy tak brzdí úsporu nákladů na provoz Evropského parlamentu. Opačný postoj mají europoslanci, z nichž 88 % tyto úspory podporuje.“

Celkově odpovědělo na dopis 13 zemí, z nichž 9 souhlasí se zahájením revize smluv ve věci jednotného sídla EP. Nesouhlas naopak vyjádřil kromě Francie a Lucemburska, které se změně pochopitelně brání, pouze estonský premiér.