Slovenské národní povstání, jehož 80. výročí si těchto dnech připomínáme, patřilo k vrcholným etapám národně osvobozeneckého zápasu československého lidu. Bylo nedílnou součástí zápasu pokrokových a demokratických sil s fašismem a patřilo k největším protifašistickým vystoupením v tehdejší hitlerovci okupované Evropě, ukázalo znovu před celým světem, že se český a slovenský lid nikdy nesmířil s fašistickou porobou, útlakem okupantů a jejich domácích pomahačů, ani s rozbitím Československé republiky.

Nejmohutnějším impulsem stále sílícího národně osvobozeneckého zápasu u nás byl hrdinný boj sovětského lidu, historická vítězství u Stalingradu, v kurském oblouku a nezadržitelný postup Rudé armády, která byla rozhodující silou při porážce armád hitlerovského Německa a jeho spojenců. Tak, jak se blížila Rudá armáda k našim hranicím, narůstalo v celé zemi, a zvláště na Slovensku, partyzánské hnutí a antifašistický boj se stával stále masovějším. Jeho nejaktivnější složkou byli komunisté. Za této situace a na základě rozboru domácích a mezinárodních podmínek, které se vytvořily, přijalo v souladu s linií moskevského vedení československých komunistů V. ilegální ústřední vedení Komunistické strany Slovenska rozhodnutí o přípravě celonárodního protifašistického povstání.

Za nové Československo

Již koncem roku 1943 byl vytvořen z podnětu komunistické strany celonárodní jednotný orgán odboje – Slovenská národní rada, zastupující všechny vlastenecké síly. Její program pod názvem Vánoční dohoda orientoval protifašistický boj na rozdrcení vazalského slovenského fašistického státu a na obnovení společného státu Čechů a Slováků, na zcela nových, lidově demokratických základech, na takové uspořádání poměrů v budoucí Československé republice, aby v ní byly naplněny ideály sociální a národnostní spravedlnosti.