Ulice Istanbulu, Ankary, Izmiru a dalších tureckých měst jsou již několik dnů místem masových demonstrací a proti nim namířeného krvavého teroru. Vše začalo jako protest proti zničení Parku Gezi, který se nachází v bezprostřední blízkosti ústředního náměstí Taksim. Jedna z mála posledních zelených ploch v centru Istanbulu měla ustoupit betonu a komerci, když na jejím místě mělo vzniknout nové nákupní centrum. Policejní násilí proti mírumilovné demonstraci za zachování Parku Gezi, při němž byly zatčeny stovky a zraněny tisíce lidí, se stalo rozbuškou, po které vyšel turecký lid do ulic.

Cílem statisíců a milionů protestujících Turků a Kurdů již však nebylo pouze zachování istanbulského parku či ukončení policejního násilí. Demonstrace začaly být jednoznačně namířeny proti jedenáctileté vládě Strany spravedlnosti, proti jejímu vůdci a předsedovi turecké vlády Recepu Tayyipovi Erdoganovi a proti politice, kterou představují. Terčem se stala Erdoganova politika tržního fundamentalismu, soustavná islamizace tureckého státu i jeho podpora imperialismu, kupříkladu klíčovou rolí, kterou Turecko sehrává v imperialistické intervenci proti sousední Sýrii. Ústředním požadavkem protestů se tak stal konec Erdoganovy vlády.

Reakcí státní moci na masová vystoupení tureckého lidu se stalo zintenzivnění brutálního teroru. Tisíce zraněných, přeplněné věznice i oběti na životech, taková je vizitka řádění Erdoganovy policie v posledních dnech! Na snahu krvavě potlačit demonstrace odpovídají protestující svým heslem: »Nevzdáme se!«