Rád se řadím k množství těch, kteří proto, aby pro naše hnutí aktivně pracovali, funkcí nepotřebují. Protože však delší dobu sdílím kritické názory na současnou krizovou situaci naší strany a na politiku, jež nás do ní přivedla, nepovažuji za správné ignorovat návrhy na svou kandidaturu do vedení strany, s nimiž jsem byl některými výročními schůzemi a konferencemi osloven. Rád proto vyžívám této příležitosti, abych delegáty a delegátky X. sjezdu strany alespoň ve stručnosti seznámil se svými postoji, které jsem se pokusil šířeji prezentovat mimo jiné v rámci předsjezdové diskuse.

Před KSČM stojí řada zásadních úkolů. Ty vycházejí z krize, v níž se naše strana nachází, spočívající nejen v soustavném poklesu její podpory, demonstrovaným řadou volebních porážek, naposledy pak debaklem ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu minulého roku. Z těch strana vyšla s historicky vůbec nejhorším výsledkem za svou takřka stoletou existenci. Ztráta 347944 hlasů a 18 mandátů ve sněmovních volbách oproti těm předchozím je více než jen varováním před reálnou hrozbou marginalizace komunistického hnutí v České republice. Na členech a funkcionářích strany, zvláště pak delegátech našeho sjezdu, leží plnou váhou zodpovědnost za to, aby komunistické hnutí mělo v této zemi budoucnost.

Jsem přesvědčen, že pro nápravu tohoto stavu musí KSČM v následujícím období vystupovat a jednat jako sebevědomá politická síla, která bude zřetelnou opozicí vůči stávajícímu kapitalistickému systému, založenému na vykořisťování útlaku a válkách. Proto je třeba odmítnout snahy o pacifikaci komunistů jejich vmanévrováním do podpory měšťácké politiky oligarchů a jejich loutek. Socialismus nesmí být pouze deklaratorním cílem naší politiky, ale věc, o jejíž uskutečnění reálně usilujeme. Jen tak si zasloužíme být vnímáni jako síla přinášející skutečnou alternativu a reálné řešení problémů dneška.

Diskuse o tom, zda naše strana hájí zájmy všech občanů, případně na kterou část společnosti se vůbec orientovat, jichž jsme byli svědky na posledním sjezdu strany i některých jednáních Ústředního výboru, mají pro marxismu alespoň trochu znalé jednoduchou odpověď. KSČM musí být stranou pracujících, té ohromné části společnosti, jejíž objektivní zájmy jen těžko může prosazovat jiná politická strana. Inspirací k činům nám může být úspěšná odborová kampaň „Konec levné práce“ či nově ohlášená iniciativa odborů prosazující snižování pracovní doby. Intenzivnější, promyšlená, nesporadická a organizovaná aktivita komunistů na pracovištích  a právě v odborech by mohla významně posílit náš jinak upadající vliv ve společnosti.