Jde o to, že část společnosti se pevně rozhodla, že bývalí poslanci Tluchoř, Fuksa a Šnajdr, se dopustili korupčního jednání a úkolem politických a státních orgánů je jen potvrdit tento názor, resp. dodat mu formálně jakési právní zdůvodnění.

Na samotném faktu, že se tak stalo, nehodlá část společnosti nic měnit a naopak ti, kteří by tento zřejmě zcela nezpochybnitelný fakt přijímali s rozpaky, jsou považováni za společenské škůdce, nepřátele demokracie a odpůrce právního státu. Reakce na, byť zvláštní a ojedinělé, rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se však zdaleka netýkalo meritu věci, byla až nepřiměřeně razantní i od jinak uvážlivých lidí. Od konstatování, že jde o konec české justice (M. Fridrich), přes posouzení tohoto rozhodnutí jako počinu vycházejícího z „ducha oligarchických elit“ (M. Znoj), přes absurdní nápad, aby rozhodnutí Nejvyššího soudu přezkoumával soud Ústavní (L. Zaorálek), až po bouři na sociálních sítích, ale zde též četná, pro budoucnost mnohem nebezpečnější povzdechnutí: „doufali jsme, že tentokráte budou potrestáni….,ale opět korupčníci zvítězili“…Sotva co horšího si lze pro stav společnosti přát.