Stačila k tomu zveřejněná interpretace části mého téměř dvouhodinového rozhovoru s redaktorem Parlamentních listů na celou řadu témat (jen tak pro úplnost dodávám, že neautorizovaná – ale to není zas tak podstatné). Obdržel jsem a stále dostávám na onen text řadu názorů, některé negativní, jiné pozitivní (těch je podstatně více – ale to také není zas tak podstatné). Tyto reakce, ale především dění posledních dnů, při kterém eskalují dlouho neřešené problémy spočívající ve vztazích mezi majoritní společností a některými okrajovými skupinami, způsobily, že se mi v hlavě zrodila myšlenka na určitou osobní inventuru.

Inventuru bez jakýchkoli zásahů zvenčí, tj. bez krácení, doplňování, přeskupování a kombinování myšlenek, komentování, připojování různých nadpisů apod.

Když jsem dříve slyšel slovo rasista a rasismus, bylo to vždy spojeno s nepříjemným mrazením. Asi za to mohly informace o chování některých autoritativních režimů proti konkrétním skupinám obyvatel (v minulosti a bohužel i nyní). Evropa má svoji vlastní negativní zkušenost s nacistickým běsněním, ale i to, co probíhalo v Americe vůči černošskému obyvatelstvu, čeho jsme byli a stále ještě jsme svědky v některých afrických zemích, ale i rasistické genocidy v zemích Asie, nemohly a nemohou žádného rozumného člověka nechat klidným. Samozřejmě ani mně. V české kotlině jsou ale tato hrozná slova stále více spojována s prachobyčejným vyjadřováním antipatií k nepřizpůsobivým spoluobčanům. Je to rasismus?

Nikdo neprotestuje proti početné komunitě Vietnamců, kteří nám od „nevidím do nevidím“ nabízí (bohužel leckdy nekvalitní) čínské výrobky, ale jsou často jedinými, u kterých po zavírací době ostatních prodejců můžeme nakoupit i základní potraviny (díky jim za to). Krom toho, že nám někdy tady pěstují a prodávají marihuanu či jiné drogy a také s placením daní je to u nich na pováženou, v podstatě nejsou s nimi problémy a nikdo proti jejich přítomnosti neprotestuje.