Za prvé – poprvé od roku 1990 se změnil systém do komunálních voleb – z pěti obvodů se Praha 4 stala jediným. Koaliční smlouva počítala s tím, že v pěti obvodech si každá strana postaví „jedničku“ v jednom z nich. Jeden volební obvod nás postavil před sestavení kandidátky od jedničky… dolů. Po šesti týdnech jednáních vypadli Realisté a přibyli NEZÁVISLÍ. Během doby došlo k dohodě na jméně volebního uskupení – 4 pro 4 (Čtyřka pro čtyřku) – a to byla ta druhá skutečnost a pravděpodobně největší chyba – postavili jsme mezi voliče a naše strany bariéru. V pátém největší městě republiky, kde se velká část voličů rozhoduje podle celostátních preferencí, nastal problém, jehož existenci jsme si uvědomili až na stáncích, při rozdávání volebních novin a merche. Vznikaly volební klipy pro sociální sítě, ale „vybudovat“ značku, na to již bylo málo času. Ještě na billboardech to vypadalo dobře. Veliká fotografie 4 lídrů pro 4 byla dobře vidět, ale loga a názvy čtyř stran či hnutí již méně.  Na stáncích se lidé dívali na 4 pro 4 a ti „lepší“ hledali Soukromníky, Svobodné a Pro Prahu. Ale většina bohužel ne. Ani naše heslo

JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA ČTYŘKU a rozumné prohlášení o spolupráci