Jsem občanka České republiky. Ve škole jsem měla prospěchové stipendium - a říkají, že mám renesanční vzdělání. Česky jsem se naučila tady, mám dobrý hudební sluch po tatínkovi. Můj vzor byla Marie Curie-Sklodowská, v devíti letech jsem si přečetla její životopis a pak ještě mnohokrát. Už při škole jsem pracovala jako tlumočník a dobře vydělávala. Jsem jedináček a kromě maminky a dětí tady nemám žádné příbuzné. Ale zato mám několik skvělých přátel. Myslím, že neexistuje nic, co by se člověk nemohl naučit. Pokud ovšem chce.

Transparency International

V Transparency International jsem byla sedm let výkonnou ředitelkou. Původně jsem tam šla jako výpomoc. V roce 2000 se česká pobočka rozhodla uspořádat konferenci a mým úkolem bylo koordinovat několik mezinárodných týmů. Po konferenci mě správní rada požádala, abych Transparency dočasně řídila a někam ji posunula. Začalo mě to zajímat, postavila jsem skvělý tým a mým prvním cílem bylo dostat problém korupce v České republice na první stránku novin.

Největší problém bylo najít čisté peníze na projekty. Nebylo to vůbec jednoduché, kromě mezinárodních nadací nás nikdo nechtěl moc podporovat. Říkali nám, že nám drží palce, což bylo hezké, ale nestačilo to. Přesvědčovat sponzory nebylo opravdu úplně snadné.

V Transparency mě to hodně chytlo. Člověk musí chápat legislativu, politiku, ekonomické vztahy. Nakouknout do všeho, ale hlavně hodně studovat. Vystřelit do světa nějaký nepodložený plk by nás zdiskreditovalo. To se v současnosti změnilo. Spoustě organizací nezáleží na tom, zda jejich činnost je seriózní, hlavně, že jsou vidět. To je ale degradace etosu a principů, které jsem budovala.

V roce 2007 mi odešel klíčový člen týmu do komerční sféry, a to byl další důvod, proč jsem Transparency opustila. Hlavně mě to ale po těch velmi intenzivních šesti letech přestalo bavit, chtěla jsem se posunout, chtěla jsem zpátky do komerčního sektoru. Nebavilo mě být zábavný doplněk na konferencích a odmítala jsem chodit na politické kongresy, byť jako host.