Humanitární aktivity jsou jistě skvělé, ale hrají nanejvýš doplňkovou roli. Hospodářské či jiné sankce, aby mohly mít alespoň nějaký vliv, musejí být nejtvrdší možné. Skutečnost, že takové sankce budou znamenat i snížení naší vlastní životní úrovně, není relevantním argumentem pro nedůslednost. Západní státníci, kteří v tomto váhají, nejsou na výši problému – neuvědomují si závažnost situace. Skutečnou pomoc představují účinné moderní zbraně. Jen tento krok dává naději na smysluplnost veškeré ostatní podpory.

Agrese Ruska vůči Ukrajině je druhotně agresí také proti zemím NATO (především proti Polsku, dále proti ostatním státům hraničícím s Ukrajinou, a následně i všem ostatním, včetně ČR) a to prostřednictvím obrovské uprchlické vlny, která se kvůli rozpoutání války prakticky jistě vzedme. Státy NATO však v důsledku ruské agrese nemohou připustit takový nekontrolovaný přesun lidí na své území, zároveň ale nemohou nečinně přihlížet rozsáhlé humanitární katastrofě v blízkosti svých hranic. Další eskalace vztahů mezi státy NATO a Ruskem je tedy nevyhnutelná a opatrnictví je proto jen kontraproduktivní.

Vláda premiéra Fialy má plnou podporu Konzervativní strany pro své kroky směřující k podpoře Ukrajiny v jejím boji na život a na smrt.