Příliš jsem tomu – ovlivněn štvavými vysílači – nevěřil, i když tehdejší blafy, (nejhorší byla dušená mrkev) byly i na tu dobu dost drahé.

Uplynulo několik desetiletí. Pražské jaro ukončily ruské tanky a v době normalizace se o komunismu příliš nemluvilo, protože režim měl jiné starosti. Po roce 1989 to chvíli vypadalo, že socialismus a komunismus už zůstanou jen historickými pojmy.

Brzy ale začal postupný návrat socialismu postupným omezováním svobody a návratu neskutečné byrokracie a posilování státu v oblastech, které mu nepřísluší. A naopak omezení funkcí jako je bezpečnost a vymahatelnost a předvídatelnost práva, které by měly být základní úlohou státu.

Výrazně narostl výskyt „dobrotrusů“, kteří nabyli dojmu, že byli povoláni k plnění historického úkolu pomáhat lidem, aby žili správně. Jedna část se usadila v neziskových organizacích, které konají dobro tím, že na léta zastavují stavby silnic, dálnic a jiných staveb. Dalším se podařilo získat funkci, ke které náleží kulaté razítko – a to má často sílu jaderné zbraně.