Loni v září zažádal se všemi potřebnými dokumenty o starobní důchod. V únoru letošního roku mu z České správy sociálního zabezpečení přišel výměr penze. Tím úřední procedura skončila a přítel v polovině dubna začal svoji další životní etapu. Těšil se na koníčky, které kvůli pracovnímu vytížení zanedbával, chtěl se i více postarat o svého nemocného otce.

Jenže ouvej. Do dnešního dne nedostal od státu ani korunu. Pracoval od svých osmnáctin, celkem 46 let. Již nyní mu Česká republika dluží zhruba sto tisíc korun. Před více než měsícem se na sociální správu obrátil s dotazem, co se děje. „Už je schválená výplata,“ uklidnila ho úřednice.

Co vím, není v tom sám. Takových případů je bohužel mnoho. Kamarád má naštěstí úspory, z nichž zatím může hradit nájem, energie a další základní životní potřeby. Ale nechtěl bych být v kůži těch, kteří naopak našetřeno nemají a na elementární funkce státu se spoléhali. Pane ministře Jurečko, zkuste jim poradit. Mají si vzít úvěr? A zaplatíte jim úroky?