Někteří z nás houbám rovněž přisuzují magickou moc. Některých hub se musí člověk dokonce bát, mohou otrávit. Znám lidové moudrosti, které praví, že houby rostou do úplňku, jiné zase naopak. S tou magickou mocí u hub je to však v dnešní době nahnuté, encyklopedie zná magické houbičky jako halucinogenní. Svět a politika se mění, s nimi se zřejmě mění i houby a jejich použití. Dnes by asi měla jiný význam i perníková chaloupka. A kdo ví, co by v téhle chaloupce dělali Křemílek s Vochomůrkou po večerech. Kdysi znali magické houby alchymisté a zřejmě z nich vyráběli elixír mládí.

Každý holt v houbách vidí to své. Alchymista elixír, náboženský vůdce duchovní spojení, většina lidí chutnou poživatinu. Jednoduše houby jsou SEN zřejmě každého z nás. Ale je zajímavé, že houby a jejich sběr považují za klíčové také někteří politici. Škoda, že místo fascinací houbami nehledají kámen mudrců, aby zmoudřeli. V Čechách je to taková sázka na jistotu. Co Čech, to houbař. Když se jako politik předvedu, jak láskyplně, progresivně a liberálně houby sbírám a vařím, tak emoce tečou. Leckterá volička setře slzu, a když se začte do politikových receptů, má jasno. To je on, mého srdce šampion. Je jako já, jako my všichni. A když má rád houby, má rád i lidi a zaručeně se o nás postará. Ten má můj hlas.

Skoro všichni houbaříme, vysbíráme v lesích ročně asi 22 tisíc tun hub. Houbaří více než 75 procent domácností. To je síla. Politik houbař to má v kapse. Zdánlivě nenápadná činnost je marketing s velkým „M“. Kam se hrabou počty myslivců, rybářů nebo hasičů. Skutečný politický stratég nepotřebuje svaly, nesvádí pohledné ženy, nepózuje s flintou, rybářským prutem nebo s hasičskou hadicí. Má roztrhané kraťasy, tričko, sandály a košíček nebo dva. Je prostě jeden z nás, vezme to u srdce.