Nepochybuji však o tom, že velká část vyjmenovaných skupin občanů je kvůli cenové hladině (zejména nákladům na bydlení a energie) a nízkým výdělkům či důchodům velmi vzdálená průměrným příjmům. Část z nich je bezpochyby odkázána na naši sociální pomoc, tím je můžeme označit za příjmově chudé. V řadě případů se cítí finančně vyloučeni ze společnosti, neboť jejich příjmy jim nedovolují životní standard většinové společnosti. A zajímají chudí tuto vládu? Myslím reálně, nikoliv jako vládní agenda a jakási úřednická nezbytnost. Chudí tuto vládu pouze obtěžují. Nutně. Jinak by totiž nebyla dostatečně pravicová.

Všimněte si například, že nabídka „zdravých“ potravin je vyhrazena pouze bohatým. Chudý nemá právo jíst zdravě. V nabídce levných potravin zdravá výživa chybí. V obchodní síti zato najdete celou řadu absurdit. V letech první světové války, při totálním nedostatku potravin, se stalo téměř obecným zvykem nahrazovat nedostatkovou kávu cikorkou, čekankou, nebo dokonce žaludy. Ty byly nejdostupnější. Stačilo je nasbírat, usušit, upražit.