Začneme-li mluvit o stáří, většinou je hlavním tématem nemoc. Na naší osudové cestě do stáří (každý po ní putujeme!) však nemocem můžeme předejít. Jde o genetické dispozice, souhru okolností nebo náhodu. Lidské tělo je většinou nastaveno tak, aby prospívalo. Je na nás, jak nastavený kód využijeme a svůj vlastní potenciál naplníme.

Především si neubližovat

Od vstupu do dospělého života nás čekají nástrahy. Stres z práce, nesplněných představ, rodinných problémů, únava, přetažení, běžná onemocnění. Život si ale zkracujeme i příjemnými prožitky, ať je to alkohol, tabák nebo jiné drogy. Civilizační choroby z nepohybu a blahobytu hrozí všem. To je důležité vštěpovat už dětem - stárneme totiž od okamžiku narození. Po čtyřícítce, zaskočeni první bezmocí proti příznakům stáří, se na ně budeme připravovat mnohem obtížněji. A v seniorském věku je třeba volit aktivity, prospívající dlouhému životu, obzvlášť obezřetně.

Milníky na této cestě do stáří si stavíme sami. Někdo žije ze dne na den, někdo má pevný řád a harmonogram. Někdo sportuje až do vysílení, nebo zkouší všemožné podpůrné prostředky. Pro někoho jsou hlavní parametry estetické, pro jiného kondiční. Pro všechny by ale mělo platit, že nejdůležitější je poznat sama sebe, vlastní možnosti i limity. Nehledat cestu zpět do mládí v zrcadle, na kole nebo v posilovně, ale v harmonii duše i těla. A s okolím - rodinou, partnery, přáteli, ale i domem, obcí, krajinou. Ať je to městská, kolem bydliště, nebo venkovské sídlo na důchod.

Kde hledat inspiraci a zdroje

Zkusme to v daleké Asii, v Říši středu. Tradiční čínská medicína učí, jak se dožít co nejvyššího věku v optimálním stavu. Jak uchovat a zdokonalit dané vlastnosti těla i naučit je nové. Je nutné postarat se o sebe, zabezpečit samostatný život, neobtěžovat závislostí okolí - tak prokazujeme a potvrzujeme smysl snahy dožít se co nejvyššího věku. Abychom i ve stáří dokázali dávat, pomáhat, dělit se, být i jen bezproblémovou přítomností oporou pro naše okolí. Nebyli na obtíž.