Ladislav (NOB): Jaké budou Strakonice v roce 2050?

V sobotu 14. prosince proběhnou ve Strakonicích opakované komunální volby. Zatímco v jiných městech byli před rokem hotovi, my jsme si doposud užívali omezenou diktaturu Rady města, která neměla kontrolu opozice. Krajský soud v Českých Budějovicích a Ústavní soud se naplno pustily do politiky a přestože nenašly jediný paragraf volebního zákona, který by byl ve Strakonicích porušen, raději zvolily dočasné zrušení demokracie. Soudci si užili svých pár měsíců mediální slávy. Bylo to hlavně díky jednomu neúspěšnému kandidátu, který získal trvalý pobyt ve městě jen pár dní před registrací do minulých voleb.

Díky nynějším opakovaným volbám mohlo dojít k některým zajímavým změnám. Vznikla zde trojkoalice tzv. demokratických stran, jak o sobě rády říkají (jako kdyby ostatní strany byly nedemokratické), TOP 09, ODS, KDU-ČSL, nově kandiduje Trikolóra, některá menší hnutí zmizela, ČSSD, ač má ve městě velkou členskou základnu, nepostavila kandidátku vůbec, jak je i zde rozhádaná.

Já jsem, na poslední chvíli, přijal nabídku hnutí Národní obroda (NOB). I když se může zdát šílené kandidovat sám, a Strakonice nic takového od sametového podvodu nezažily, má to své důvody i výhody.

Z deseti kandidujících subjektů je pronárodní pouze NOB. Dost dobře nepochopím, proč další vlastenecké strany, které ve Strakonicích působí, nebo takové, co se za nacionální alespoň vydávají, nesestavily svou kandidátku nebo neusilovaly o společnou. Asi je politika nezajímá.

Každá strana nebo hnutí má opodstatnění ve své existenci pouze tehdy, když usiluje o moc. Pokud tuto základní politickou činnost nekoná, je zbytečná. Možná, že nemají nikoho, kdo by se komunální politikou vskutku zabýval. To lze pochopit. Chodit na zastupitelstva a na další veřejné aktivity města je hrozná nuda. Z 90 % se projednávají nezajímavé věci, nebo se to tak může jevit těm, kdo v nich nevidí další souvislosti.

Na vině je také nesmyslný volební zákon, který nutí strany stavět plné kandidátky. Přitom i ve velkých stranách jsou zainteresovaní a schopní tak do třetího místa a ostatní jsou jen do počtu.

Kandidatura jediného člověka má výhodu v tom, že mě nikdo nemůže obvinit z touhy po funkci. Kdybych byl chtivý teplého křesla, mohl jsem mít pěkné místo na kandidátce v jiné straně. Ale k čemu by mi byl, pokud by byl, jednorázový úspěch s krátkým trváním, když bych zradil své ideály, kterých se stále držím?

Politický profil

Je mi jednapadesát let a zajímám se o komunál celý dospělý život. Začínal jsem v září 1989, po ZVS, jsem se stal členem Československé demokratické iniciativy (ČSDI), první plánované antikomunistické strany v tehdejším režimu. Po Sorosově a Havlovo revoluci se z ní, bohužel, stala Liberálně demokratická strana. V roce 1994 jsem, jako lídr, sestavoval kandidátku SPR-RSČ, a přestože jsme měli jen 7 kandidátů z 21 možných, Ing. Arch. Jana Čechová se za nás dostala do zastupitelstva. V roce 1998 jsem se odstěhoval do Volyně abych se, jsa rozveden, po dvanácti letech, vrátil zpět do milovaného rodiště. V září 2012 jsem organizoval a vedl, jako nestraník, spolu s DSSS, nenásilnou demonstraci a pochod městem (jehož se zúčastnilo na tři sta místních), reagující na ubytí Milana Šlemendy třemi cikány.

Nejlepší na celé události byl ,,krutý trest“, když dva vrazi byli osvobozeni a tehdy dvacetiletý Ivan Demeter vyfasoval dva roky a za rok byl na amnestii venku. To je také důvod, proč svou politickou orientaci napřimuji na české činitele, vládu, zákonodárný sbor, policii, soudy. Ti dávají mantinely chování, oni jsou zodpovědní za bordel a nespravedlnost v našem státě. Nepřizpůsobiví, cikáni, bezdomovci, zločinci, imigranti a podobní dělají jen to, co jim státní představitelé, námi volení, umožňují.

V roce 2014 jsem byl na kandidátce Ne Bruselu – Národní demokracie do Evropských voleb a před rokem jsem spolupřipravoval program pro komunální volby v triku SPD.

Z uvedeného je zřejmé, že jsem pár stran vystřídal, ani chyb se nevyvaroval, některé z výše jmenovaných stran již jsou a jiné se blíží ke smetišti dějin. Názory jsem však nezměnil. Považuji se za národně - konzervativního katolíka. Je mi líto, že v ČR nikdy neexistovala konzervativní strana s křesťanským přesahem a pevným, nacionálním zázemím. V cizině je mi nejsympatičtější Ĺudová strana Naše Slovensko. Hnutí Národní obroda je sice malé, ale pokud na sobě bude tvrdě pracovat, mohlo by se více účastnit veřejného politického života a úspěšně prosazovat svoje pevné postoje.

Tvrdá (a natvrdlá) místní politika

Ve Strakonicích jsem schopen jednat se všemi politiky, ti, co mě znají, potvrdí. Zásadně stojím na pozicích tradičně konzervativních, rodina je základ státu. Samozřejmě česká rodina České republiky. Je to i hlavní téma mé předvolební kampaně.

Přesto, že jde v komunální politice převážně o pragmatické záležitosti (opravy chodníků atd.), u nás se správa města dostala o level dál a kopíruje celostátní populismus Babišovy vlády. Vládnoucí koalice, pod vedením Strakonické veřejnosti, si kupuje voliče snad vším, co se dá dát zdarma. Dalo by se to pochopit za situace, kdybychom měli městské hradby a mohli si určovat, kdo zde bude žít. V otevřeném systému, ve kterém se musí udělit trvalý pobyt každému, kdo splní základní podmínky, je to cesta do pekel. Samospráva k nám, aniž by si to uvědomovala, neláká pracující, duševně i materiálně bohaté, spoluobčany, ale jejich pravý opak.

Musím se též vyjádřit k atmosféře v zastupitelstvu. Situace se zde dostala do slepé uličky, zastupitelé a jejich příznivci jsou rozděleni, jako ve válce, na dva nesmiřitelné tábory a podle toho se tak i jedná. Ve válce je vše dovoleno. Rád bych se této tristní situaci vyhnul, už proto, že znám osobně generály obou stran a nejsem s nimi ve při. Problém vidím v jejich neochotě připustit, že názorový oponent není jen darebák, lhář, podvodník, zloděj, svině a zrádce. V takovém politickém dusnu se vážně nedá pracovat. Kdybych se dostal do zastupitelstva, tak budu podporovat všechny rozumné návrhy, ať přijdou z jakéhokoliv vojenského stanu. Komunální politika musí zůstat věcná, nenávist a osobní útoky by v ní neměly míti místo.

Český národ na prvním místě

Heslo jsem zvolil jednoduché, srozumitelné a přitom charakteristické. Solidní politici, všech úrovní, postů a funkcí by měli neustále, i ve snu, přemýšlet o tom, co jejich, byť marginální, rozhodnutí udělá s praktickým životem jejich voličů, Čechů (Moravanů, Slezanů). Na příslušníky cizích národů, kteří se k nám přistěhovali, má se brát stejný metr. Přizpůsobíš se, naučíš se jazyk, budeš pracovat, respektovat naše zvyky, tradice, náboženství? Buď vítán, zůstaň a pomáhej nám budovat českou společnost. Nerespektuješ naše zákony, náš způsob života? Táhni, odkud jsi přišel. Vím, zdí to drsně, ale tohle by si měl dobrý český politik přeříkávat jako mantru.

Proto jsem vybral pouze tři témata, zato hlavní pro další život ve Strakonicích. Ano, mohl jsem slibovat údržbu školek, silnic, větší bezpečnost, více kultury, rekonstrukce silnic, podporu sportu, tak, jako ostatní strany ve svých dlouhých programech. Ale, proboha, proč bych to dělal? Vždyť jsou to povinnosti vládnoucích na radnici, ať jsou z té či oné partaje. Mělo by to být pro ně samozřejmostí, ne na to lákat voliče, jako na extra buřty.

Všechna tři má témata jsou komplementárně propojena tak, aby vedla jen k jedinému vývodu: zajistit ve městě bezpečný život bez zvýšení kriminality. Jinak řečeno, nejde ani tak o to, jak vládnout, ale pro koho to budeme dělat. Nechci se dožít, aby, relativně klidné město, bylo za třicet let vystaveno zájmům cizinců, cikánských gangů, imigrantských bojůvek a mešit s hlasitými muezziny.

Že straším /i když, radši strašit než nebýt připraven/? Posuďte sami.

NE průmyslové zóně

Stalo se podivnou módou všude stavět průmyslové zóny. Aby bohaté západní firmy byly ještě bohatší, stavějí si na zelených loukách obrovské, nevzhledné haly. Už jen z architektonického hlediska je to otřesné. Zaměstnávají v nich převážně cizince přes pracovní agentury. V přilehlých městech stoupá kriminalita, od drobné až po vážné případy znásilnění a vražd. Obcím jsou, pokud vůbec, dávány drobty a úlitby, všechen zisk z výroby, která není moc sofistikovaná, jde do ciziny.

Strakonice, díky Bohu, byly tohoto ,,štěstí“ zatím ušetřeny. Co není, může brzo být. V oblasti mezi Strakonicemi a osadou Hajská se chystá průmyslová zóna, přípravy běží naplno. Děje se tak navzdory tomu, že míra nezaměstnanosti je v okrese kolem 2 %, skládající se převážně ze ,,stálých klientů“ Úřadu práce, kteří stejně pracovat nechtějí. Rada města chce pozemky přímo prodat, takže ve chvíli, kdy bude prodej uskutečněn se s tím již nic dělat nedá.

ANO koupi hotelu Bavor

Dominanta města několik let chátrá a její majitel, žijící kdesi v daňovém ráji, s ní nic nedělá. Možná jsem naivní, ale hotel by měl soužit na ubytování rekreantů, návštěvníků města. Při největší akci Dudáckém festivalu, jsou soubory nuceny se ubytovávat také mimo město, protože nemáme dostatečné kapacity. Nikdy dopředu nemůžeme vědět, zda se hotel Bavor nakonec nestane ubytovnou pro nepřizpůsobivé, zda tam podniky z plánované průmyslové zóny nedají své zaměstnance, neznalé české řeči a českých poměrů, jestli tam soudruzi z Bruselu nezřídí luxusní apartmány pro imigranty. Nebo jen hotel někomu nespadne na hlavu.

Stálo by to kolem 50-60 milionů korun. Pro někoho je to dost peněz, ale pro nás ne. Když můžeme dávat všechno zadarmo... Třeba škola Povážská nás stála přibližně 350 milionů.

NE odpadům zdarma

Vím, že tím naštvu vyznavače Strakonické veřejnosti (včetně mé matky – ty nechceš, abych nemusela platit, ses zbláznil?), která s tímto heslem vyhrála zrušené volby. Chápu, že se voličům líbí, když ušetří. Jak se jim ale bude líbit, až se do jejich obytného domu nastěhuje početná cikánská rodina, využívající štědrý sociální systém státu i volených zástupců města Strakonice?

Přestože tomu doba nepřeje, si myslím, že politika se má dělat zodpovědně, nemáme rozhazovat z obecního rozpočtu, nemáme nesmyslnými dotacemi šířit povědomí, že se za nic nemusí platit.

Protože, co je zadarmo, nestojí za nic.