Zatímco v některých státech je nejdůležitější politická korektnost a ilegální přistěhovalec má větší práva, než místní obyvatelé (např. nepotřebují řidičské průkazy nebo mohou beztrestně napadat a znásilňovat ženy), jinde mají stát proto, aby chránil a hájil svoje občany.

Evropské státy si příliš zvykly, že jim nic nehrozí, že je všechno v pořádku. Lidé vesele konzumují, sluníčko svítí, a když se náhodou vyskytne problém, tak se o něm zakáže mluvit. Stát Izrael musel v posledních desetiletích vést války o vlastní existenci, nikoliv o zvýšení HDP či předpisové banány. Musel projít krutými zkouškami, ale teď je připraven čelit novým hrozbám – má vysoce moderní armádu, fungující ekonomiku založenou na vědomostech a v neposlední řadě odhodlané (po zuby vyzbrojené) obyvatelstvo.Někdy mi přijde, že politici EU žijí pouze dneškem. Tvrdí nám, že uprchlíky zvládají, že určité potíže jsou, ale to se všechno poddá. Počítají s tím, kolik jich ještě přijde? Kolik jich tu bude, až si přivedou celé příbuzenstvo? Kolik je mezi nimi islámských radikálů? Kolik napřesrok v Evropě odpálí bomb?