"Tak nám v Americe zvolili toho Trumpa, pane Švejk", řekla by bytná jednoho z nejslavnějších Čechů. Švejk Josef by asi těžko opáčil: "A kterýho?". Po masivní proclintonovské kampani ve většině našich médií, hlavně tzv. veřejnoprávních, které nového prezidenta největší světové velmoci málem zatracovaly do horoucích pekel, zná Donalda Trumpa u nás asi každý.

Těžko nyní říci, jak a kam se bude americká politika, zejména ta zahraniční, nyní ubírat. Leč lze předpokládat, že nabere konzervativní směr. Směr, který řada amerických voličů dlouho postrádala. Nikdo se tam totiž nezabýval problémy běžného Američana, většinového příslušníka střední třídy. Bylo to pořád jen a jen o ochraně menšin. Jakýchkoliv. To, že tento, mnohdy za hranici absurdity dovedený model platila a platí právě tahle nejpracovitější skupina ze svých daní, a nedostává za to skoro nic, byla nejspíš hlavní příčinou Trumpova vítězství. Lidé už téhle ochráncovské politiky za každou cenu zřejmě měli a mají dost. Troufám si říci, že stejně tak jako u nás doma a stejně tak i v Evropě, totiž v EU a s ní těsně spolupracujících zemích. První varování přišlo s vystoupením Británie z Unie. Teď přišel ještě silnější impuls ze zámoří. Dovedu si představit zděšení řady evropských a bruselských mocipánů: "Vždyť se to samé může stát i nám!" A také si troufám říci, že k tomu dojde. Určitě ale ne hned. Nicméně sbor těch všech Junckerů, Schulzů, Hollandů, Merkelů aj. by pomalu měl přemýšlet o důchodu. Volba prezidenta USA může mít prakticky stejný dopad i u nás. Ve vládě se prý už teď bude poroučet "supersluníčkář" Dientsbier, jeden z hlavních současných viníků našeho nadstardního přístupu k menšinám. Doufejme, že nezůstane u něj. Na Západě nám svitla naděje, že se budeme moci navrátit ke konzervativním hodnotám. Hlavně k tomu, že aby o nás establishment stál, nemusíme být rasově, nábožensky, ani sexuálně odlišní od většinové společnosti. Že příslušností ke střední třídě se nemáme za co stydět.