Navzdory několikaměsíčnímu varování obcí jako zřizovatelů mateřských škol (dále jen MŠ) přináší novela především povinný poslední ročník MŠ, právní nárok na místo v MŠ pro děti ve věkových kohortách 4, 3 a 2 roky (postupně v letech 2017, 2018 a 2020) a také povinnost obcí zřizovat kolem svých MŠ tzv. spádové obvody, a to s účinností od roku 2017. Ministerstvo školství (dále jen MŠMT) tyto změny argumentovalo podporou snazší prostupnosti dětí mezi MŠ a 1. třídou ZŠ (povinný poslední rok MŠ), slaďováním rodičovských a profesních rolí (právní nárok na MŠ), poukazem na zesílení již existující praxe, jíž je v aktuálním školním roce v MŠ umístěno již na 40 tisíc dvouletých dětí (právní nárok pro dvouleté), a potřebností uzákonit funkční řešení, které právní nárok na MŠ údajně zajistí (spádové obvody). To vše je zahaleno do příslibu dostatečného množství financí na budování infrastruktury či na platy tzv. chův pro dvouleté děti.

Zkusme s účelovými argumenty MŠMT polemizovat, abychom seznali, kam až nás může kontroverzní novela dovést.

1. Pokud odmyslím obecně vzdělávací podtext povinného posledního ročníku MŠ, který skutečně může vést k lepší přípravě některých budoucích prvňáků, protože nárůst žáků s nějakou potřebou podpory na základní škole je zkrátka neoddiskutovatelný, z praktického hlediska způsobí toto ustanovení obcím a MŠ velké problémy. Původně zvažovaná 10letá povinná školní docházka se totiž nakonec rozbředla v závazku, který skutečnou povinností není. Kterýkoli z rodičů může i nadále nechat svého předškoláka doma, jen s ním musí absolvovat zápis a průběžně také jakési přezkoušení dispozic k nástupu do 1. třídy (úchop tužky, barvy, tvary atd.). MŠ ale budou muset i pro takové virtuální (papírové) dítě zachovat místo, pokud by na jeho dovednostech bylo nutno dodatečně zapracovat institucionálně, protože se to třeba v rodině nebude dařit. Nedovedu si však v praxi představit ředitelku MŠ, která rodičům nařídí, že jejich dítě od zítřka nastupuje do MŠ, protože neumí dostatečně rozeznávat barvy. A co ty děti, které nejsou očkovány, a nemohou tedy ze zákona MŠ vůbec navštěvovat, ale budou muset být aspoň na poslední před ZŠ i tak zapsány? Jedním slovem: nedomyšlenost. Tato jednostranná garance místa přitom bude blokovat kapacity, protože do MŠ neumožní přijmout jiné děti, jejichž rodiče by o to měli skutečný zájem.

2. Postupně zaváděný právní nárok pro všechny věkové skupiny až k dvouletým je velmi sporným ustanovením. Obce budou muset svým MŠ nachystat takové kapacity (včetně veškerých vnitřních parametrů), aby plně pokryly mezní hodnoty (absolutní počty dětí) na svém území, aniž by ale tušily, jestli vůbec do MŠ kdy nastoupí, protože nárok na MŠ není totéž co povinnost ji navštěvovat. MŠMT dále zdůvodňuje, že dvouleté děti nejsou filozofický problém, protože jich už nyní do školek chodí na 40 tisíc, takže o co Vám, obce, vlastně jde? To je sice pravda, ale také máme republikově 41 tisíc odmítnutých žádostí, z nichž řada nepochybně pokrývá děti tříleté a starší, a souběžně očekáváme (i podle MŠMT) v důsledku účinnosti povinného posledního ročníku MŠ nástup až 10 % nových dětí, které dosud MŠ z rozhodnutí svých rodičů vůbec nenavštěvují. A to je dalších až 36 tisíc. Ve světle těchto faktů lze ministerské hrátky s čísly považovat za absolutně pomýlené.