Ministr Jiří Dienstbier k tomu řekl, že „pokud jde o služby v nějakých ozbrojených silách, ani ne státu, ale nějakých nestátních organizací, tak i na základě stanoviska ministerstva spravedlnosti vláda tvrdí, že všechny tyto situace jsou už zákonem pokryty a jsou stíhatelné podle platného právního státu. Čili ta novela je zbytečná.“ Je mi líto, pane ministře, ale není to pravda.

Vím, že to tvrdí narychlo a účelově vytvořená analýza ministerstva spravedlnosti, podle které lze lidi, kteří by se nechali naverbovat radikály z organizace Islámský stát, stíhat pro podezření z teroristického útoku nebo pro podezření z jiného trestního činu hlavně z kategorie činů proti životu a zdraví. Jenže to má háček – a to dost podstatný.

Dva docenti z oboru trestního práva dvou různých vysokých škol se shodli, že stávající legislativa dostatečná není. Je například nutné dokázat, že dotyčný skutečně někoho zabil, jeho skutek byl namířený proti České republice, spáchal ho v úmyslu poškodit státní zřízení a podobně. My sice budeme vědět, že někdo od nás odjel na území ovládané Islámským státem. Ale už se jen těžko dozvíme, co tam ve skutečnosti dělal. I kdyby vzal zbraň a šel zabíjet – nejspíš se to nedozvíme a i kdyby ano, nedokážeme mu to. Rozhodně pak ale stávající zákony nepostihnou situaci, kdy třeba bude teroristům vařit, poskytovat zdravotní péči, čistit zbraně nebo brousit nože, které pak tak efektivně používají na své zajatce. Nepostihnou ani to, kdy se dotyčný zúčastní třeba "jen" výcviku. Chcete tady pak mít po návratu vycvičeného bojovníka, který se dle práva ničeho nedopustil a není tedy možné na něj třeba ani nasadit odposlechy?