V mediálním prostoru stále větší část zabírají sílící obavy z chudoby ohrožených skupin a ekonomicky slabší vrstvy střední třídy. Není divu, ceny energií vytočené spekulacemi a válkou na Ukrajině do rekordních částek, rekordní inflace, která nejen znehodnocuje vklady, ale nese s sebou drahotu základních životních potřeb. Na pořad dne se opět vrací téma sociální politiky.

Všem připadá normální, že sociální politika se scvrkla na diskuze a rozhodnutí, komu a kolik některým vybraným jedincům nasypeme peněz. Už zcela vymizely jakékoli snahy sociální bídu lidí řešit. Stačí nám lidi tak nějak udržovat na dávkách. Cílem nemůže být udržování stavu, ale jeho řešení. Jenže to by se někdo musel o problém lidí starat, ne jim posílat veřejné peníze na účet. Maláčová, zvaná Venezuela, v této antisociální politice doufejme dosáhla vrcholu, i když v české politice není žádné dno dost hluboko, aby nemohlo být ještě ve větší hloubce.

Zařazovat lidi, kteří se v sociální síti propadli dolů, zpět do systému. To je, oč tu běží. KAN na to myslí ve svém ideovém Dvacateru v bodě 12: "Pravidlo podané ruky - při nenadálých životních událostech, nebo špatné sociální situaci, má každý jedinec právo na uplatnění pravidla podané ruky, které ho zařadí zpět do systému, který mu zaručí důstojnost a šanci na lepší budoucnost. Nedělám si iluze a život není v reálu jen růžový. Proto i dovětek: "Občan, který se vědomě vlastní vinou opakovaně dostane do potíží, nebo odmítne podanou ruku, má právo na státní zajištění ve výši nezbytného minima, které k životu potřebuje."