Malé ohlédnutí kolem dušičkového víkendu: pan Blatný potvrdil, že být vynikajícím lékařem v jisté specializaci ještě neznamená být elitou a vzorem v ostatním. Lidé se hodně poznají na první dobrou. Okamžitá reakce ukáže, co zejména v oblasti hodnot v sobě máte, co nikoli, co jen hrajete. Pan Blatný na první dobrou lhal. Když už něco podepíšu, tak si za tím stojím a nelžu. Navíc i v dalším národu ukázal, jak to vypadá, když jsou taháni králíci z klobouku. Ale třeba se naplní pravidlo: "začíná-li člověk pochybnostmi, končí jistotou a obráceně, začíná-li jistotou, končí pochybnostmi". Bohužel, kdysi jsem tomu dost věřil, život mě přesvědčil, že to moc často nevychází.

Jan Hamáček chce vyšetřovací komisi. Předvolební okopávání už je v plném proudu. Myslím, že právě těmito aktivitami posílá svoji stranu do bezvýznamnosti. Není to poprvé, kdy lidé, kteří jsou na velmi vysokých postech v politice a jsou součástí rozhodování, najednou dělají, jako že oni stojí mimo. Na to platí ono známé "já nic, já muzikant".

Covidová krize zjevně nedělá dobře novinářům. Že někteří manipulují s fakty, to mě nepřekvapuje. To dělají hodně dlouho. Ale někteří už zjevně propadají hysterii. Nestačil jsem se divit například názorům pana Klimeše. Ten už je ze zrušení superhrubé mzdy doslova hysterický a dovolává se slibu poslanců. Už si ani nedokáže představit, že normální jsou nízké daně, že peníze v peněženkách lidí jsou pro stát lepší, než na účtech zlodějských oligarchů, rozkradené v pseudodotacích, vypatlané v "hloupých investicích", či prošustrované u těch, kteří se ani v dobách největší poptávky po pracovnících nenamáhali každý den alespoň něco dělat (tím nemyslím skutečně potřebné). Jednu z mála dobrých věcí, kterou Trump, či spíš republikáni, udělali v končícím období byla, že lidem nechali více peněz. Fungovalo to. Vždycky říkám, že když už si něco nedokážu představit, je lepší jít se živit něčím jiným.