Nestoudnost nakonec: po dvaceti letech v čele Ústavního soudu v pondělí opustil svůj úřad Pavel Rychetský. Jeho odchod zastínil, či spíše nasvítil, neskutečný skandál, který se ještě kolem nominantů na právnický Olymp nestal - Fremr. Rychetský se snažil za každou cenu dát sbohem coby totální lidumil. S podezřením, že Fremr byl soudcem lidí, kteří spáchali "hrdelní zločin" opuštění republiky (rozuměj zemi reálného socialismu), se vypořádal s lehkostí penzisty, zajištěného tučnými platy. "Emigrantské kauzy často soudil osobně předseda soudu, protože ty byly nejlehčími kauzami a rostly mu díky tomu počty rozsudků. V těch kauzách šlo o symbolické rozhodnutí, kde trest nebyl nikdy vykonán..." Takže taky exsoudruhu Rychetský: opuštění republiky se Vám možná jeví jako mávnutí plácačkou po mouše. Ale ve skutečnosti za tím byla dramata s nejistým koncem. Jak snadné vydat se do neznámé ciziny, jak snadné bylo tady někoho nechat a jít s tím, že blízcí mohou být vystaveni šikaně, sledování, děti nepustí na školy, nebo potupnému přetvařování, že netušili a blízcí jsou zrádci, když z ráje utekli, že už nikdy svoje blízké neuvidíte.

Dlouhé roky jsem považoval za slušnou paní Elišku Wagnerovou. Po jejím vystoupení v kauze už ne! Podle jejích slov se jedná o "bouři ve sklenici vody. Kdo v té době byl trestním soudcem, ten se kauzám opuštění republiky nemohl vyhnout". Takže madam, zajímalo by mě, jak jste na tom s etikou? Musíte vědět, že I V NEJHORŠÍM REŽIMU SE DÁ ŽÍT, ČI PŘEŽÍVAT SLUŠNĚ. JE TO JEN OTÁZKOU VOLBY. PROSTĚ NEBUDETE USILOVAT O KARIÉRU, KDE HROZÍ RIZIKO, ŽE PO VÁS REŽIM BUDE POŽADOVAT MORÁLNĚ ODPUDIVÉ KROKY. Pokud dáte přednost postavení a bohatství před svědomím, jste v demokratickém režimu diskvalifikována pro výkon některých činností. Mezi ně například patří zasedání v soudních institucích všech stupňů.