Předpředchozí, předchozí a současná vláda asi formální kroky dělá, ale zjevně je vidět, že je to málo. Já bych očekával, že tady vystoupí pan premiér Sobotka a začne říkat, zda existují možnosti tlaku, který by byl už nestandardní, ale který by Norské království začal bolet. A to zatím nikdo asi o této cestě neuvažoval, včetně toho, že bych očekával podstatně větší aktivity v rámci institucí Evropské unie, protože samozřejmě Evropská unie má podstatně větší váhu a sílu, než máme my samostatně, takže tam také bych čekal podstatně razantnější postup. A bohužel je to taková divná tradice této země - malé sebevědomí, hrajeme si na místním písečku a myslím si, že bychom měli ukázat, že to nejcennější, co pro nás je, jsou naši lidé a ta děcka jsou naše, jsou to Češi, nikoliv Norové!

Že tady není Dienstbier, mě to ani mě nepřekvapuje, protože on přece prosazuje přesně tu politiku, která vede k těmto zvrhlostem, že někdo, nějaká podivná instituce kdesi si začne osobovat právo někomu sbírat děti a podobně. Takže ono to začíná u nějakých rovných příležitostí, ono to bude jen málo, že? Ono se to týká tří čtyř firem, ničeho se nebojte - za chvíli to začnou vnucovat všude. Různé instituce, které se vměšují, prolamují soukromí. Ostatně máme tady paní ministryni, která se na sociálním výboru proslavila oním výrokem o dětech a státu, takže prostě další věc. A možná i v širším kontextu bychom toto měli vnímat ve světle této neblahé zkušenosti s Norskem podstatně silněji.