Kdo nic od současných vládců nečekal, nebyl zklamán. Těm, kterým na klidné a prosperující Evropě záleží, jen opět narostl adrenalin jako důsledek beznaděje. Otevřená reflexe situace Unie se zase nekonala. Pokud europolitici přišli s projektem vícerychlostní Unie, trochu členové eurozóny zapomněli lidem říci, co bude se společnou měnou. Projekt eura by při logickém postupu přirozeně vyplynul z rozsáhlé politické integrace jako bonus. Místo toho z důvodu netrpělivosti a euforie v devadesátých letech vznikl jako politický projekt, a přes aktuální částečné uklidnění, je potenciální třaskavinou a možným akcelerátorem dezintegračních tlaků. Jeho tvůrci doufali, že společná měna bude země tlačit k rychlejší politické integraci. To se zjevně nestalo a vícerychlostní Evropa „nakopává“, přes veškerá ujišťování, přesně opačné procesy.
Našemu premiérovi Sobotkovi se nedivím, že se závěry posledního summitu podivně bruslí. Ono mu nic jiného ani nezbývá, pokud otevřeně nechce říci, že chronická krize EU pokračuje. Je škoda a promarněná šance, že výročí začátku evropského projektu nebylo využito k definování základních atributů úspěšné Evropy. Za ty osobně považuji:

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV